A, IV. Dopisy Baworské od r. 1496. 331
jezdil sobě po třetí kuoň na Mostskÿ hrad, a że si nań w Launech tayden čekali,
neb sú jim prawili, že tudíž zase pojede, hospodář Rameš, u kteréhož sů stáli;
a on se jim jinudy obrátil na Žatec a na Rakowník a k Radnicóm, že sů se s ním
chybili; a jinde sú ho také hledali a stáli naň. A potom jest Kestřanský do Týna
jel, i potkal pana Zdeňka a pana Jiříka a starého Olbrama; i tuším že sů Roch-
cowi powédéli, Ze Kestransky skrze mésto jede; a on wsed na kuoü i s pachol-
kem, honil jest jej s napatû kusi a s drewcem. A Kestransky kuoih krmil w před-
méstí i diwal mu se. I potom jest nékto powédél, Ze jest nikam nejel, a że jest
jesté w predmésti, A Rochce k němu přijel do hospody, i mluwil k němu takto:
»Kestřanský, hledáte mě Zumrem s jedné strany a Koc s druhé; i wěz, žeť se
wás wšech za h...o nebojím, a děkuj bohu, žes nejel« A on mu powěděl:
»Mohl si mi prwé zrádné a neàlechetné uóiniti, a ja na té péée nemél, a jezdil
sem s tebü, kdyZ si to mienil« A tu jest jemu odpowédél Rochce, aby naň
péči měl. I mají některů wěc před sebů, jedno na wás čekají, a potom wás šíř
ústně zprawie sami. Dat. tu středu na sw. Wita.
Přibík Koc z Dobrše.
17.
Bohuslaw Rochce z Otowa odpowjdá panům z Klenowého, z Janowic, z Malonic a
z Dobrše, že we swém záštj proti knjżeti Albrechtowi Baworskému silnic swo-
bodnych pożjwati chce bez gegich škody.
W Týně Horšowé, 23 Jul. 1496.
Urozeným pánóm, panu Janowi z Klenowého, panu Wolfowi z Janowic, a
urozeným panoäem Bedrichowi Skorñowi z Malonic a Ptibikowi Kocowi z Dobrse.
SluZbu swü wzkazuji, urozeni pani prietelé! Psani, kteréZ ste mi učinili,
přečetl sem. JakoZ dotycete, Ze nesnáz má s knězem Albrechtem jest bez po-
wolenie králowskébo i panów haitmanów, a skrze mé piedsewzelie myta wase
okladajf, i chuding wasf skoda sie d&e, Zádajice, abych takowym wálečným oby-
čejem silnici ważich netahl (sic), jimi wen nejezdil a jich prazen byl; pakliby se
takowá wéc nezachowala, Zebyste k takowému každému hleděti chtěli, a swymi
ctmi dale žádnému powinowati býti nechtěli oc. Nikdÿ sem já toho úmyslu ne-
jměl, abych já aneb skrze mne wám sie měla jaká škoda dáti; jakož mám za to,
že sie neděje. Nei to mi jest wéc diwna, Ze mi zapowiedâte silnice krälowské a
swobodné, ježto někteří na těch silnicech žádných mýt nemáte, abych já nepřátel
swych nehledél, ježto mi král JM' ani páni haitmane toho nebránie, ani žádný
w zemi. I pokadž mi král JM* a pání haitmané nezapowiedají, wěřímť wäm, Ze
té wéci proti mné swéwolné bráti nebudete. Neb já nepřátel. swých hleděti mie-
