B. IMI. | Sněmownj weci Ceské r. 1446. 295
wšickni společně a jednostajně swolili sme i konečně ustanowili sie bez pohnutie
na kusiech a artikuléch dolepsanych, z nichz jest prwni tento:
1. O krále Ladislawa jest úmysl a wuole naše, že na sněmu obecniem
wseho krälowstwie najprwé pfistiem chcem i mámy přátely naše a jiné dobré lidi
k tomu wésti a táhnůti, abychom ku Králowě Milosti, králi Římskému, poselstwie
řádně ode wšie země společně učinili, by nám w roce od téhož sněmu obecného
pořád étüc, za krále a za pána našeho jej wydati ráčil: tak aby netoliko jménem
a w hlasu, ale již i w skutku naším pánem jako ote wšech jednostajně přijatým a
korunowaným byl a králem. Napřed posluom na to wywoleným poručiec, aby
zemi w tom i nás wšech před Králowů Milosti ohradili, Ze odpowëd JM“ tak dlüho
nenie dána: neb jest to šlo z jistých a hodných příčin. Ale aby žádnému snad
sie nezdálo, bychom některak jako s nepodobnými toho zpuosoby žádali: tak sme
sie wiickni swolili jednostajné, že země pod jistymi spráwcemi a pod slušnými
řády, kteréž sobě zespolka zpósobime, mi byti zfiezena, tak jakoż wuoli plni
Králowy M“ krále Římského máme, že nam k tomu jest swolila i radila, wzká-
zaw3i, abychom dwa, tři, čtyři, neb kolik by sie nám zdálo, jmenowaw až do
dwanácti, spráwci sobě zjednali, Ze wuoli k tomu JM' dawa, a Ze i ráéi k do-
brému a poctiwému zemè nasie i näs wsech raden a pomocen byti. I swolili
sme sie wsichni společně a jednostajné, e wsichni päni, rytieti, zemané, i każdy,
jenž úroky a platy na zemi jakéžkoli má, když k tomu čas bude swolen a uložen,
a máme i chcem jeden úrok se wšech zboží swých dáti, i s městy o též w sněmu
obecniem mluwiti, aby také pomohli k wyplacení zástaw králowstwie, což to se-
bránie najdále stačiti muože: aby JM' měl čím králowstwie wyplatiti, i také nač
žiw býti. Pod kterymiż to sprawcemi a w tom řádu, jakož již dotčeno, námi ze-
spolka uéinéném, má zemé w panowáni krále Ladislawa státi a trwati, aż do let
JM". А jestlièeby ti spráwcie, tak jakoż swrchu pise sie, usazení a od země wy-
daní, a zemč čemu snad nemohli dosti učiniti, chcme sie k Kralowé Milosti uteci,
jakžto k králi Římskému a hlawè tise swaté, jejiežto my také jeden úd jsme,
i také jakoito k stryci krale Ladislawa a poruéniku, wetiece JM“ i žádajice, že
nam ráčí toho raden i pomocen byti, w ¢em bychom potiebowali JM", Pakliby
snad Králowa Milost neráčila aneb zanetbala toho zlého sobě wážiti, kteréž této
zemi jde, i nadleh wiecež a wiecež jíti by mohlo, že krále tak dlůho nemáme, a tak ne-
ráčil nám krále Ladislawa za krále a za pána našeho wydati, zpuosoby naše wida
k tomu tak poctiwé a hodné, jakož sie swrchu píše: tehdy litost nad krälowstwim
tak zanetbaným i nad sebů majíce, a dalších sie záhub země i takowých nejednot
wiec dopustiti nechtějíce, musili bychom, i chcem konečně sami sie i to krälow-
stwie tak opattiti, abychom bez pána nebyli a bez krále.
A. Č.L 38
