189
dinou jeho byla česká vlast, o jejíž blaho duševní se staral.
Byl pravý kazatel lidový, vlastenec upřímvý, výborný knéz,
jenž z náboženství nečinil politiku, kněz snášelivý k ostatním stranám
náboženským, zvláště k přívržencům strauy podobojf. Postilla jeho
vyniká celkem správnou češtinou a znamenitým slohem.
„Bavorovský sice nezískal si názvu „zlatoústého“ jako šťastný Polák
Skarga, mistr jazyka, výtečně vládnoucí pathosem, ironif, hrou slov
i jinými prostředky řečnickými, ale ani on není bez působivé
ironie, též on mluví jadvně, názorně, lidově, nepřehání
a nerozpřádá, má cit i humor, smysl pro působivou hru
slovní, a plastický jeho slob výhodně se odváží od
mělké záplavy veliké většiny tehdejších našich stili-
stův.“ (Vlček, I. 425.)
Dobrý, borlivý kazatel katolický byl též
Tomáš RBRešel (Reschelíus: Hradecký, přítel překladatele a vy-
davatele Stranénského (+ asi 1562). Viz o něm Sborník hist. [V. 1886,
článek Zíbrtův (str. 234—240, 293—301, 381—842). (Jir. II, 178).
R. 1561 vydal preklad postilly, kterou latinsky sepsal
Fridrieh Nausea Blancicampian, nékdy biskup vídeüsky.
Titul českého překladu zní: „Kúzání křesťanská na evangelia, kteráž
se přes celý rok v nedělní a v sváteéní dni ótau, .. . nejprve
latině sepsaná, potom z též řeči na českau vyložena, vytištěna L. P.
MDLXI.“ (Univ. 54 C 231). Zmínčný biskup neukončil svých
kázání, proto je dokonal Rešel pomocí přítele svého
Jana Straněnského a přidal knim ještě jiná kázání na
svátky, které se světí v Pražském arcibiskupství; pramenem mu k tomu
byla dílem jiná kázání biskupa Fridricha (Centuriae homiliarum),
dílem jiní církevní učitelé. Zmínka o tom děje se v předmluvě
ke „Kázáním“, datované r. 1561.
Překlad jest věnován p. Joachymovi z Hradce a vy-
tištěn byl u Jiříka Melantricha z Aventinu. Druhé vydání pořídil
r. 1574 Jindřich Scribonius z Horsova, probost kostela Praź-
ského. R. 1578 dal je Scribonius vytisknouti po tfet!s po-
volenfm arcibiskupa Pražského Ant. Brusa, a věnoval je Adamovi
z Hradce.
O kázáních těchto praví Zíbyt: Obsah jejich jest ryze ná-
boženský. Spisovatel jeví všude séetlost v písmé sv. a
ve spisech sv. otců, z nichž učenými citáty jen jen plýtvá, až
místy nevyčerpatelnou svou důkladností čtenáře una-
vuje. Že byla kniha Rešelova bedlivě čítána, svědčí mnohé pří-
13*
