179
nocích: „Den tento uvedělní slove vůbec mezi křesťany neděle mod-
litebnä, a u některých jmenuje se neděle křížová od pověrné
ceremouie, a obyéeje lidini uvedenélio. s kfízi senosSeuf a pro-
cessí drzení, o nichż pamet se nalézá, že by okolo léta Páně
460. nejak$ Mammerkus, v Ürankrejchu Videnský biskup, z příčiny
jekéhos nebezpečenství a zemé třesení je ustavil, a potom papež toho
potvrdil. My pak den ten o nedeli toilitelmau v pravdé mfti a jme-
novati müzeme, opustic tu kifzovau, povérnau ceremonii.“ (L. 803).
Modliti má sekrestan v duchu a v pravdé; prositi má Boha,
aby ho vyslyšel „Co prospěje modliti se páteře (jakž obyčej
mají lidé i mluvitíi i činiti), jestliže Bûb neuslysf?* (1. 801).
Jen Doha má kíestan vzyvati, jen k nému se obraeeti s prosbou
o milost, „skrze jméno Pina Ježíše.“ (I. 811) ,Bül uechce nás
míti obrácených k svatým, světicew, k Maryji Panně,
ale k sobé samému." (l. 480). Ale ,z krestanü nékteif mají
Paunu Maryji, kteréz se modl(, jiní svatého Mikuláše, jiní svatého
Haštala, jiní diblfky domovní, jiní dábly, jiní špalky, neb obrazy lité
nebo ryté.“ (I. 809). „Svatí ani sami sobě spomoci nemoblí, všichni
pomoci Boží v Kristu obmyšlené potřebovali. Obrazové pak ani se
sami hnauti, ani co sobě opatřítí nemohau: tedy nemají vzývání býti,
jediné sám Bůh.“ (I. 810). Modliti se má křesťan k Bohu za
sebe a za svć bliżni, ale zaživé, nikoliza mrtvé. (I. 813).
Proti Kristu a jeho svaté pravdé povstal Autikrist.
Tento ,proti Kristu a jeho néenf se postavuje, lidi od pravdy svo-
zuje, v bludy a bříchy uvodí.“ (L 722). „Přichází proti-
venství od Antikrista, kterýž, když jemu člověk v jeho bludích
povoliti nechce, hued se bauří, mečem, ohněm, vězením ho trápí a
o život pfipravuje.* (I. 763). Vérní kftestané vSak se nelekají
protivenství Antikristovych. Lodička Kristova, „církev ry-
térujíct", ode dävna jest zmítána bouří tohoto světa. „A za našich
dnü, kdyZ Pán Büh obnovilkázánísvatéhoétentivtéchto
krajinách skrze Wiglefa, Husa a jiné: jak se to more dulo
a jak ještě podnes se bauří, zvámé takměř všechněm býti může.
A ovšem ještě po nás tak se díti bude..." (I. 352). Jak bídně
chová se „svět Bohu odporný“ proti věrným křesťanům!
„Nemůže ... na tom dosti míti, když věrné boží vyžene, vylauël,
statek, živnosti jim odejme: ale nad to... mordovati je usiluje, a to
ještě divné, dlauhé muky, trápení a smrti, jakž může nejukvutnéjsi,
beze vší lítosti jim čiví; jiné mrská, vězením trápí, některé kamenuje,
jiné dře, jiné osekává, pálí, peče ete. Tak svatý Štěpán kamenován.
