173
leny na díly, obyčejné na tři „artikule.“ Na př. v kázání na
I. neděli adventni jedna „1. artikul o životu poctivém, kterýž máme
v tomto světě vésti,“ „2. artikal jest o střídmosti,“ „3. artikul jest,
kterak se v Krista Pána obláčíme.“
Z postill směru reformačního v Čechách připomí:
náme ještě postillu Bohuslava Bepty Vysokomýtského,
potomka patricijské rodiny vysokomytské, faráte v Miletíné (4 1608).
Jeho Postilla evangelická (výkladové na evangelia nedělní, sváteční,
epištoly a na dni všední, střední a páteční) vyšla v Praze r. 1594.
(Klíč 122.) (Jg. 216, Jir. I. 65.). Bepta Vysokomýtský byl z kněží
pod obojí, kteřísehlásili knauceLutherově. Jinfstaro-
kališníci nechtěli jí uznati. Svou opposief proti Lutlerovi
zapírali vlastné svůj původ husitský. Luther uznal Husa, ale
domácí strana pod obojí husitský základ svůj zapírá
z politiky, představujíc se za nejstarší, a tudíž jedině oprávněné vy-
znání v zemi, vzniklé dávno před Husem. | Vlček I. 365—366).
Odpor proti nauce Lutherově vznikl dokonce i ve straně,
od níž se Luther odporu nenadál, ve straně českých bratří, kteří
z počátku s Lutherem sympatisovali. Původcem odporu byl
bratr Lukáš, který způsobil, že Jednota „počata byvši ve dnech
únavy a hrůzy, jaké následovaly po bouři husitské, zachovala nevy-
hladitelný ráz původu svého a nedůtklivost téměř nervosní.“ (Denis,
K. s. č. 397). Bratr Lukáš poznav názory Lutherovy viděl
v nich nebezpečenství pro vauky, na jichž základech
byla Jednota zbudována. Hned r. 1522 odpověděl ostře na
vlídný list Lutherův Bratřím, po česku vytištěný. Hájí sedmi svátostí
a kněžského celibátu a zamítá lutherskou nauku o ospravedlnění
z pouhé víry. To je stanovisko zcela katolické. V jiných naukäch
však pokročil zase za Luthera. Učí o večeři Páně, že v svátosti
Kristus je přítomen toliko posvátně. Hlásí se k učení táborskému
o posvátném chlebě, o očistci aj., s Rokyvanou ptijímaje pouze kře-
sťanský půst. Tím opouští Petra Chelčického, jenž právě o pojímání
večeře Páně s Tábory se rozešel, a Jednotu přibližuje k vyznání
helvetskému. (Vlé. I. 372—373).
Bratr Lukáš byl spisovatel nad míru plodný. Spisy
jeho mají účel dogmaticky, cirkevnéorganisatorsky neho
obranný. Ale Lukáš nebyl stilista; spisy jeho jsou preplnény
polemikami, a ani formou svou se nezamlouvají; smysl bývá
často temný, nesrozumitelny. (Vlé. I. 3877). Hájil vuich prísné
12"
