156
svátném, a posléze naukou, že mše není obět, ježto Kristus na kříži
se již obětoval za všecky“. (Vlč. I. 354-- 355.)
Konservativní ráz německéreformace podporoval roz-
šíření její v Čechách tím, že uspokojoval svědomí; ovšem protestanté
čeští 1i8ili se ponékud od svychnémeckychsouvérci; jak
soudí Denis, byli příliš vypočítaví, málo nadšení, příliš
úskoční a obmyslní; na sektu náboženskou upomínali jen n e-
snášelivostí svou, jinak byli jen stranou politickou. (Denis, 375.)
V literatuře české brzy objevil se vliv némecké re-
formace. Jeví se též v postillách věku 16. Podáme rozbor nejdůleži-
tějších postill tohoto století.
Myšlenky a názory Lutherovy vnikaly do Čechhoj-
nými překlady z lutherských kazatelů. Nejvíce bylo překlá-
dáno z Korvína, Spangenberga, Hoffmeistra a Fischera.
Z postill Antonina Korvína vyšly tyto překlady:
1. „Vajklady na čtení nedělní Antonta Korvína, muže učeného.“
(Univ. 54 E 717). Na druhé straně titulního listu jest dřevorytina,
představující M. Jana Husa. Obraz obsahuje vročení 1539; nad
ním čteme: „Po stu letech odpovídati budete i mně.
Předmluva: ,Zygmund Antoch z Helfenburka, ”
umění svobodných mistr, všem, kdož knížku tuto čísti budau, po-
zdravení vzkazuje.“ Mluví též o působení učení Husova na
německou reformaci: „Což od onoho dobrého muže a v naději
boží svatého člověka, Mistra Jana z Husince, . . . dobře započato bylo,
to se již od těchto mužů, kteříž z národu jeho nepřátel sau pošli,
což s nemalým podivením jest, s horlivau žádostí vykonává. O čemž
on také z vnuknutí Ducha svatého i předpověděl.“ O Antonínovi
Korvínovi překladatel připomíná, že byl z těch, kteří vyklá-.
dali slovo boží v upřímnosti, bez přimíšení lidských rozumův; vý-
klady své sepsal jazykem latinským a německým. Překlad vý-
kladů nedělních prý už odkohosi vyšel, alejest špatný,
a proto překladatel vydává překlad nový, podle exem-
pláře latinského.
Následuje předmluva Martina Luthera, jenž mimo jiné
praví: „... náramně mi se líbí Antonovy Korvinovy výkladové na
evangelia nedělní, že jsau krátcí, čistí, a že nikam dál neodcházejí
od evangelií . . ."
2) Překladatel (1508—1552); „z panstva stál v bližším spojení se známým
podpürcem Iutherstvi, O. Ungenadem, k jehož žádosti překládal spisy Korvinovy
à jeden Melanchthonüv*. (Jir. I, 16.).
