-
151
ráznéjší, a tím větší odloučení od hierarchie římské. Waldhauser,
Milič a Štítný byli přísní mravokárci, ale byli vérni civkvi.
Hus mluví již ostře proti zlořádům v církvi, ale nehlásá nauky
nové. Jakoubek zvláště horlivé zastává se přijímání pod obojí.
Chelčický podává již novou samostatnou soustavu a odlučuje se
s rozhodností zcela od zřízení církevního své doby. Kompromisní jest
však jeho současník, Rokycana, který chce překlenouti propast
mezi církví římskou a mezi busitstvím. (Srovn. Pypin-Spasović, Hist.
lit. slov. II. 1832, str. 345.)
Úvahu o kazatelství českém 15. století do-
plníme zmínkou ozyvláštním způsobu kázání latinsko-
českého. Na pr. z konce 15. stol. zachoval se rukopis univ.
Ко! В. IIF 8, pap, 8, 140 listů, v němž jsou homilie na dni
vatých. Zprávu o něm podává J. J. Hanuš v CÓM, 1861,
str. 111—115. Ze zprávy té vyjímáme: Obsab kázání těch
jest neobyčejný, téméř humoristický. Spisovatel náš žil
v 15. st., jak vysvítá z narážek po celém spise roztroušených. Byl to nějaký
osvícenější, rázný exhortator, kněz pod obojí, jenž maje
jakési učenější posluchačstvo před sebou brzy
latinsky, brzy česky mluví, atotak, že vazba latinská pře-
chází ihned do češtiny. Pravopis přechází právě ze starší doby
v uspořádanější pravopis dob husitských. Ukázka: „Modo pomyslte,
mi christiani, jaky tu byl pláé, dum istos pueros oecidebant! Jaká tu
byla bolest, žalost! Též tě se prve dálo istis bellis hic Bohemíe, hyn
v Kolovéj, v městečku u Klatov, právé Ze drahné dietek zbili kfi-
žovníci, stínajíce jim hlavy, i házeli na se jako zelnými hlavami...“
(1165. Nebo: „Co tancuov, co lichvy, co utrhánie, co falše v trhu,
v obchodech! "Totum hie sunt quasi gladii dyaboli, qui homines ad
inuicem dividunt, vulnerant, oceidunt. Nékto svjm jazykem seóe jako
mecem; multi occisi sunt gladio, sed multo plures lingua mala. Vos
mulieres frejovné, co du$í zmordovaly jste vestra lingua impudica,
gravius multo quam gladio ...* ete. (138%).
Způsob kázání, jehož ukázku jsme právě podali, jest t. zv.
makaronský. V Čechách nebyl obvyklý, ale v cizině, zejména
v Italii a ve Francii sloužil kazatelům k vzbuzování komického effektu.
