149
O „ubrmanech a smlúvcích“: „... (v písmě sv.) roz-
mlúvají (t. anděl s Pannou Marií) o ten pokoj, o to smífení . . ,
Pohled, milf élovééte, a podívaj se tém ubrmanuom a smlávcím, jakt
rokujf!“ (405).
Jak soudí Rokycana o válce?
Ve válce R. vidí zlo, které Bůh posílá na lidi proto, že jsou
hříšní: „A mníte, že jest to darmo, kdyZ Pán Buoh dopustí . . . .
války ...?... Pomyslís-li a dás-li se Bohu vinen fka: ,A, nastojte,
toto války, nesnáze, vojny,... a snad jsem já toho příčina svými
hříchy asnad jsau to moji hříchové učinili, a běda mněl“? Nastojte,
nic toho neumí tento lid opuštěný od Bohal“ (429—430=). Na jiném
místě táže se: „Bauří-li se to moře, tento hanebný svět? Jest-li co
válek a nesnází, ano království proti království, ano knížata proti
kníZatuom, lid proti lidu?* (341°). Zvláště vytýká, že Če-
chové oddávajíseválce zřemesla: „Hyne-li tu co lidí a zvlášť
Čechuov tato léta? Mnoho-li se oni na to ptají, kdo jest křiv a kdo
jest práv, aby k pravému jeli? Na toť se oni ptají, kdežť více
dávají, a byť věděli, kdo jest práv a křiv, za tof slibuj, Ze by mnozí
jeli i k křivému, když by více dal. Ba byť ďábel z horaucího pekla
zavolal vojnu, za toť slibuj, že by se nalezli mnozí Čechové, ať by
jeli, kdyby jedno dosti dávali.“ (342%. O válkách vůbec soudí
R.: s... z těch válek nic jiného než povětří křikem chudých lidí plní
se, země krví a peklo dušemi!“ (3965). Příčinu válek R. vidí
též vsebelásce a pýše lidské: „Z čeho tyto války, nesnáze,
mordové, než z toho, že se lidé sami milují, hrdí, nadutí, pyšní, aby
jeden nad druhým byl? Ješto těmi válkami nic dobrého nepřichází,
než jedno, že země bývá krví naplněna, povětří křikem od vdov
a sirotkův, od lidí chudých, ano je drau, laupí, a peklo dusemi bývá
naplněno. Račiž ty, milý Bože, ty války sstaviti a dáti
pokoj vedle své vuolel“ (408°—4085).
Úhrnem jeví se nám Rokycana v Postille jako po-
suzovatel přísný. Náboženská horlivost sváděla
jej často až do krajností. Vinu toho nese ovšem hlavně
tehdejší pohnutá doba. „Reakce totiž, za gubernátorství Jiřího
Poděbradského tlumená, se samostatnou vládou Ladislava Pohrobka pro-
pukla znovu. Zejména po smrti fanatickéko Kapistrana v 1. 1456
a 1457 dostupovala vrcholu. Tehdy ... utiskovaný kazatel týnský
. rozpomnól se na radu Chelčického, že lépe jest se báti Boha
než lidí, a současný život podrobuje ostré kritice, při čemž i naukou
