9
Milíč složil též Sermones guadragesimales, kázání
postní. V universitní bibl. jsou obsažena v rukopisech IX. C. 14
(cod. mixt., vročení : 1389) a IX. A.5 (cod. mixt., vroéent : 1390).
Klicmann zná podobné ,Quadragesimale*, neüplné, v kaplanské kni-
hovně v Krumlově, č. 250. Avšak v Crum. Min. 39 nalézá se, jak
Klicmann dále praví (Věstník Č. A. 1893), Quadragesimale Jacobi de
Voragine, které na vlas stejně počíná; nebylo by prý divu, kdyby
skutečně toto dílo Milíčovo se krylo s Jakubovým de Voragine.
Kázání Waldhauserova a Milíčova mají pro rozvoj če-
ského kazatelství veliký význam. Obsahují mnoho myšlenek,
jimiž se prozrazoval počátek doby, kdy vzplanul odpor
proti moci církevní silou daleko větší.
Podobné myšlenky jsou též ve sbírce starých kázání českých, v v uk o-
pise c. k. bibliotheky olomücké (cod. mixtus, kázání na 1. 56
až 126). Rukopis tento patřil kdysi klášteru Dolanskému. Obsahuje 24
nedělních kázání od Hodu Božího Velikonočního až do 11. neděle
po sv. Duchu. Rukopis psán jest asi na počátku 15. století. Jest to
přepis na mnoze chybný vinou písařovou. J. Jireček klade pů-
vodní složení do polovice 14. stol. (GÓM. 1861, J. JIREČEK:
Drobnosti k hist. 6. lit. str. 270. a sl) Nasvědčuje tomu povaha
jazyka a narážky na spory s mnichy žebravými v 2. pol.
14. století. Ukázka odporu kazatelova proti řeholníkům:
„A každý se toho varuj, aby svého syna neb dítěte nedával do zákona,
kdežto nenie náboženstvie, ale žebrota a roztrženie.“ (Jin. GÓM. 1861,
str. 271.) Nemilosrdně tepe však kazatel též kněze světské, faráře,
kteří vedou „marnost tance, pěkné Zeny milujíce, s chrty a krahujci
honiece, pychu tiem plodiece, v lenosti sé kochajíce a na svaté ho-
diny ráno nevstávajíce, do poledne spiece a v noci do puolnoci na
víné, na pivé, vreheáby hrajíce ..." (na I. 69.) Kazatel chválí
zase naopak dobré, řádné kazatele a praví, že skrze ně „ny-
néjáiech éasóv mnohem viece sé divóv stává^ (l. 84). Ji-
reček soudí, že kazatel naráží těmito slovy na blahé působení Wald-
hauserovo a Milíčovo; kazatel znal zajisté dobře kázání těchto
mužů, neboť byl v Praze, jak svědčí napomenutí na 1. 57., že
„všelijaký jazyk má chváliti; že Pán Ježíš je v chvále Boha Otce
Všemohúcieho, protože nemámy viece jazykóv v Praze, zpievajteZ:
Bóh všemohúcí vstal z mrtvých žádúcí.“
Z doby okolo r. 1400 pocházejí též tak zvaná kázání Dazikowská,
o nichž prav( Ava. BrELowski (Bibl. Ossolińskych. Pocz. nowy, tom IV.
186): „W Wiślicy jeszcze za Kazimierza Jagiellończyka miewano
