143
učiniti, buď mne prázden!““ (281%). „U těchto pak pánův, když tru-
bači, pištci, bubeníci přijdan : „Čí jste?“ „Tohoto a tohoto pána l
„Daj jim zlatý a neb dva neb několiko grošův a posadte je a dajte
jim dosti vína, všeho!“ A když chudý, nebožátko, přijde, aud Krista
Ježíše, prose ve jméno ukřižovaného Ježíše: .Nu, dajte mu peniez,
a kažte mu ven!‘ Onino däblovy audy ctí, pišce, hudce. Ale ty,
když jsi pak JeziSuov, jdiz, brachu, ven!“ (369%; pod. 409%). „Také,
aby (ty) toho hleděl tu, kde máš dáti, aby snad nedal tu, ješto by
Boha rozhněval a nepřáteluom Božím špíže dodal a jich posilil ve
zlém, jako těm štercéřuom druhým, ješto sau neřádně živi proti
přikázání Božímu, nebo těm tulákuom zahálevým, silným,
jesto se po pautech tkaji, aby nedélali .. .* (8909),
Zvlaśtó R, varuje, aby sealmużna nedávala kněžím
nehodným, jimž často dáváme, „abychom se zdáli, že my také
s církví svatú držíme...“ (269°), ačkoliv jsou to „běhúnové silní,
traupi a protivníci pravdy Kristovy a čtení svatého,“ (269*; pod.
281° 390°, 4099). ,Tut jest svatá almužna (t. kněžím chudým, ale
dobrým), ne tém lotruom, kuběnářuom, svatokupcuom, ožraleuom ne-
fádnym ...!* (890^; pod. 409).
Ale Čechové právě prý lidi nehodné horlivě pod-
porují: „A Čechové, hovada hlaupá, slepá, vše to krmí, chovají,
pichlí, ani je všemu světu hyzdí, — dopusténit jest to Bozi!“ (390°).
Z některých dokladů jsme poznali, že se Rokycana ve spravedlivém
hněvu obrací proti těm, kteří jsau chudí jen proto, že zahálejí;
mluví proti žebrákům: ,....ihned Zebrati ráno nechajíce druhdy
i služby Boží, a potom tepruv k službě Boží, jakét tu muoZ býti se-
brání vážné na službě Boží, prvé tam béhati, tékati? A, traupi silní!“
(281^).
Na jednom místě vytýká též nádenníkům, že se někdy rádí
oddávají zahálce: „A tito pak, ješto na den dělají, tesaři, mlatci,
zedníci na vinnicích a jinde, neměj péče, zahälejit, postojit jediné,
kdež mohau!; ješto by ne jednú bez své škody mohl daleko víc na-
délati, a nechdf, zstojít, zahálé, leda on jediné den přetrval. A za
žádný jim to hřích není, aniž oni za to majf, by oni proto musili do
pekla jfti.“ (360b).
Jinak však vždy Rokycana horlivé zastává se délného lidu
a chudiny. Z dokladů, jež jsme uvedli ze socialních poměrů chudého
lidu, vyznívá tedy na mnoze cit pro spravedlnost a hluboký
soucit s trpíctmi tffdami lidu.
