133
ved-li, čili jedno k voku? A nejednau mohauce více udélati, i za-
hálfte .. ." (198^; srov. 860»).
Surovým nakládáním se služebnictvem poměr
ten se ještě zhoršuje: „.. . zlají, zpeskují (t. páni služeb-
níky) pro malú věc. Ješto kdyby se co slużebniku neb služebnici při-
hodilo z nechtění, ne ihned toho tak váží ti sobě, než zlaje, zbauří,
zhani. To jest velmi zlé. Měli by pěkně říci: „Milý neb milá, činíš
mi škodu svévolně, poraučímť já to Bohu! . .!“ Ale toto, obojí zlí,
neřádní, lajce, páni i paní, služebnice, služebníci, ješto nic jiného, |
jedné že sobě do pekla pomáháte!* (8609»—^).
Také stav městský mnoho hřeší. Úvahu o něm rozšíříme
Rokycanovými názory o Zivoté v českých městech vůbec. V městech jest
mnoho příležitostí k páchání hříchův, které tu mají největší svobodu.
Města česká usnesla se sice, aby smrtelní hříchové a neřádové
zákonu Božímu protivni byli każeni a stavováni, plní-li se však toto
usnesení čtvrtého artikulu pražského? K tomu odpovídá
Rokycana takto: „Pohlediž pak na tyto měšťáky a na všecka česká
mésta! Zasadili se na to a neb o to svolili, pečeti přikládali o ten
artikul, aby zjevní hříchové smrtedlní byli sstavováni. Drží-li to tak?
Ano v těch městech všezlé má svobodu zjevně všudy!
Ano v neděli jedau svobodně, tance, věnce, na řady dávání, nevěstky
bídné, vše má svobodu jak v Sodomě. A voč se zasadili, o ten artikul,
aby toho hájili; aby zjevní hříchové svobody neměli, to selhali a za
to se nic nestydí... “ (244*-b). (K trestání zjevných hříchů zřízen
byl v Praze zvláštní úřad; píše o tom Tomek v Děj. Prahy IX.
str. 175—176, a zdá se mu z uvedených právě slov Rokycanových,
že i jiná města strany pod obojí podobný úřad si zřídila.) „Někdy
sau se byli Čechové o to postavili, aby, což by zjevně se proti Bohu
dálo, aby toho bylo hájeno, tak že sau byli po městech v Čechách
hříchové sstavováni, že jsi neuzřel, ať by kdo směl u věnci do města
jeti neb jíti: „V neděli žádný nejezd, žádný na řady nedávaj, žádný
oplzlých písní nezpívaj !*“ (202%). Ale co bývalo, není. V městech vládne
mravní zkaženost; jest tan mnoho „hampýsuov, tancův, neřádův,
her, zlých žen!“ Kněží proti tomu nekáží. (180* a j.)
Rokycana vytýká bohatým měšťákům život pohodlný,
rozmařilý, plný lenosti a zahálky: „Měšťané, měštťky, jiní lidé
bohatí, nebudau-li pracovati, oni nikoli bez pomsty nebudau od Boha.
Párajte se v rukau, vy paní měštky, a ležíte dlauho a neděláte nic!
Zvíte, vsede-lit vám to na hrdlo!“ (23%). „A toto leží, spí, až slunce
