130
Pravézbožnostiprýuvyšších stavů není. Nemají úcty
k jménu Božímu; kdyby je někdo proto káral, zle by pochodil: „Nu,
ještě jdi tam ke dvoru, ješto jméno Boží lehce berau... a rci: ,Milf,
váakt jest Buoh zapověděl řka: Nevezmeš ete.“ Uzříš, coť zase dí:
„By zabit, již nás také chce kárati!““ (183).
Víra jejich není pravá; spíše pověra mezi nimi vládne. Věří
rádi v planety a v různá „znamení“: „Pohlediž pak na tyto, ješto těm
znamením (t. j. planetám a j.) věří, že toto na tomto znamení dobré
početí, tehdy takó tamto to dobré vyjetí, vyjití tento den a tento. Tak
píší doktorové, že ktož to koli drží a věří tomu, že za kacíře mají
jmíni býti. A co jest toho, milý Bože, ano téměř všichni v tom tápají!
A zvláště ti lidé velicí, kdyžť mají kam jeti, počekajíí dne neb
hodiny. A neprav jim žádný, nikoli oni neuvěří! Ačkoli ty planety
mohau náchylnost učiniti, ale aby to tak bylo a jinak nemohlo býti,
nikoli !“ (346*—347».
Ačkoli jsou na mnoze nešlechetní, přece nejvíce o to stojí, aby
měli všecko svěcené a žehnané: „A to se najvíc shledává do
těchto lidí rytířských; sami nešlechetní, lajce, cizoložníci, a vše chtí
svěcené míti. Ale cožť jest pilnějšího, o toť oni se málo starají.. .“
(327%). ,A ti lidé (t. dvorští) najvíce o to stojí, aby vše svěcené a že-
hnané měli o Velikonoci, a při stole zlé, nešlechetné mluví, ješto jim
to vše proklaté bude...“ (329b.
Tím ovšem své náboženské povinnosti nemohou dostáti. Zaklá-
dají sice též často bohatá nadání ve prospěch klášterův, která
však s účelem svým se pozdéji áplné míjejí: „Pohledte na tyto klá-
štery, ješto předkové vaši nadali a paměti zdělali věčné, věčně-li jim
tak trvají, jakž sau oni chtěli? Ano již roztrhavše mezi se i na to
hodují, dobré bydlo mají, ženy své krásně připravují jako modly, tance,
freje, kolby, nefády vedau, toť máš to nadání!“ (343%.
Jeví se u nich často lhostejnost,ano i nevážnostkTělu
Božímu: „Mnoho-li vídáte těch bohatých, ani k tělu Božímu jdau ?
Ano, slibuj! Voníť jim? Hádaj, nalez-li by tu druhé pány, panoše, ješto
od dvaceti let nepřijímali? Vím v jistotě, že by našel!“ (37°); „vSak
oni (t. páni) to již za hanbu mají, připravovati se často k tělu Bo-
žímu, než jednau v rok ... Zdaliž jest to řekl (t. Pán Ježíš: Nebu-
dete-li jísti těla Syna člověka atd.) toliko témto babkám a kmetíkuom,
zavrženým těm lidem, a vaší milosti nic?“ (118"). „Ba, mnedle, veli-
kau-li pak vážnost mají (t. páni) k tomu drahému tělu Božímu?
Niel A, béda bude! Ah, ti páni, panoše, po hradich, po tvrzích, ješto
po jistbách jim mše slauží! Ani budau v kostky na těch stolech
