7
postilly Gratiae Dei patff pomérné k vzácnostem. Na
celé cestě po knihovnách v Rakousku a Německu nalezl Klicmann
(mimo Prahu) pouze jediný úplný exemplář ve Wr. com. (v městské
knihovně ve Vratislavi) 1187 a 1188; druhy, Wr. com. 1181, jest
již kusý. Všecky ostatní obsahují z pravidla jen jeden díl, a i ten
jest často neúplný. Největší část rukopisů Gratiae Dei jest
kusá, a to způsobem nejrozmanitějším. Crum. Min. 72
(v knihovně minorit. kláštera v Krumlově jest vlastně jen Quadragesimale
z Gr.D. s některými dodatky. V jiných postillách jsou vynechána všecka
kázání na svátky Kristovy a svatých a ponechána jen kázání nedělní
(Ol. Lye. 2., III., 8.); nebo jinde zase jen sváteční (Crac. Un. 1621).
Od těchto systematicky zkrácených rukopisů jest třeba rozeznávati
takové, jež zůstaly náhodou nedokončeny. Tak na př. ve Wr. com.
1181 písař přestal uprostřed kázání na popeleční středu., Při tom
však zase některé rukopisy obsahují části, kterých jiné nemají. Celá
skupina rukopisův obsahuje na př. kázání na den 5 bratří, kterých
bychom v jiných rukopisech marně hledali; jsou to rukopisy původu
slezského nebo polského. Jest to důkazem, že Gr. Dei i v cizině
byly vlídně přijaty a domácím poměrům přizpůsobovány, jako
zase jednotlivá kázání z nich přijata byla i do jiných sbírek homi-
letických.
A přes to, že byla Postilla Milíčova dosti rozšířena, setkáváme
se s falešným udáním autora: Crum. Min. 72 má na př. na posledním
listu přípisek: „Postilla mag. Conradi super euangelia per totam qua-
dragesimam oc‘, a to rukou ješté 14. století.
Co se týče obsahu kázání, mají všecky rukopisy týž vzor.
Jednotlivá kázání jz Gr. Dei vyskytují se též o sobě. Jsou to: Ex-
posicio passionis Christi a Sermo de corpore Christi. (Wr. Un. I.
F. 311, 1 F. 579, Ol. Lyc. 3. IV. 7.)
Druhé postille dal Milíč jméno Abortiwus. Dělí se, jako
postilla Gr. Dei, na pars hiemalis a p. aestivalis, jsouc opa-
třena zvláštní předmluvou a rozmnožena dvěma kázáními synodalními.
(Dle Klicmanna.)
V knihovně universitní v Praze jsou tyto rukopisy Milíčových
postill: III. D. 20, XII. C. 12, XII. D. 1; v mus. knihovné: XV.O.5,
FrR». Mkrwóéix (Sitzungsber. der k. bóhm. Ges. der Wiss. 1890,
str. 309 a sl.: Milíč a jeho dva spisy z roku 1367) uvádí též ruko-
pisy knihovny vídeňské.
Ačkoliv postilla Milíčova jest určena hlavné pro žákovstvo,
a tudíž se především týká života a poměrů stavu duchovního, majíc
