123
více, že nebyly jasně vyjádřenya splývaly v prvním
rozhodnutí, aby se neopouštěl drahý kalich již z pří-
činy utrpení proň podstoupeného.“ (Str. 15—16.) Ro-
kycana hájil často ve svém poslání politickém
icírkevním přijímání pod obojí; posel chebský, který
byl ku konci listopadu 1431 v Praze se psaním koncilia, vrátiv se
pravil o něm: „Est autem praedicans sacerdos, dictus Roggiczan, vir
magnae eloquentiae, dilectus fere ab omnibus in Praga, praesertim
veteri, qui de multis haeresibus eos praedicando eduxit, tenens tamen
articulum de necessitate communicandi sub utraque
specie.“ (Tomek, Děj. Prahy IV., str. 509.) Na sboru basilejském
r. 1433, hlavně řečí svou 16. ledna 1433 (Tomek, Děj. Prahy IV.
550—551 ; Pal. IIT. (Rieger) 479—480), na sněmu českém 18. června
1483 v odpovédi poslüm koncilia (Tom., D&j. Pr. IV. 579—580), v Rezné
21. srpna 1434 (Tom., Pr. IV. 657), v srpnu r. 1464 proti knězi
Václavu Křižanovskému, na schůzích v dnoru 1465 (Tom. Pr. VIL
91, 93—95) a na mnohých jiných schůzích a sněmech R.
hájil přesvědčení Čechů přijímajících pod obojí. Také
na kázáních R. zastával se horlivě přijímání pod obojí, jak nás
o tom přesvědčí doklady z postilly :
Antikrist svedl mnohé křesťany od přijímání z ka-
licha (65°) a „se všech stran vlnobití tepau na lodičku Kristovu
jednak od tóch Pikartuov jednak od protivniki kalicha* (669); proti
protivníkům kalicha R. uvádí mnoho důvodů pro kalich :
1. Bůh sám to přikázal: „Nebudete-li jísti těla Syna člověka
a píti jeho svaté krve, nebudete míti života v sobě.“ (64°). A byť
i celý svět byl proti přijímání pod obojí, „máme více hleděti k slovům
Pána Krista a k jeho skutkuom nežli k skutkuom těch, ješto odporně
proti tomu drží a učí“. (81%). „Ba, byť tobě láli papež, kardinali, bi-
skupi, kněží, ba, byť se na tě veškeren svět snažil, nedbaj nic! Když
jest vuole Boží a tvé spasení, nikoli nenechávaj a nedaj se uhroziti!
Věz, že převeliké odplaty dosáhneš za to .. . Takt sau byli Gechové
učinili zvěděvše, že jest Buoh sám rozkázal a že jest jeho vuole, při-
jímati krev Boží z kalicha. Co sau vojska jezdila Německá,
co kfíZuov, kladeb vydali, nikoli se nedali uhroziti! Ale čím je vice
haněli, kacíře dávali, oddělence církve svaté: tím více oni k tomu
byli příchylni, že já to vím, že v Praze bylo více v jednom
kostele těch, ješto přijímali tělo a krev Boží, než nyní
ve všech kostelech“. (90).
Jubilejních spisů č. XII. 9
