104
C) O stavu duchovnim « o životě církevním v Čechách
au doby Rokycanovy.
Sem vřadíme úvahy Rokycanovy o poměru lidu k duchovenstvu,
o bohoslužebných úkonech kněží a o účastenství lidu pfi nich, o ducho-
venstvu v Čechách vůbec za oné doby a o názorech, které byly tehdy
rozšířeny o velebné svátosti a o přijímání pod obojí způsobou.
Kneżi та)! Буй prostředníky mezi Bohem a člověkem, mají
býti učiteli; rádci a vychovateli lidu.
Není-li však u lidu vážnosti k Bohu, tím menší jest
vážnost ke kněžím, rozuměj ke kněžím dobrým, učeným, života
bezúhonného. Tito s nejlepší vůlí a se svatým zápalem starají se o ná-
pravu mravů, ale lid nedbá. Všecko jejich napomínání jest
marné. „Kolikrát bývá tento lid napomenut Bohem skrze kněží, aby
vstali z héfehuov, a nic platno není!* (109^ a j.). Tak daleko to dospělo,
Ze ,spí$ birice uposlechnau nez knéze, a málot po jich vuoli nebude
kázati, vyženau ho ven od sebe“ (244%), a „byť papež, všichni kněží
snažili se tohoto lidu, oni neuzdraví, který se jest odchýlil od přikázání
Božího, aniž tomu co učiní, aby tento lid na dušech byl uzdraven,
leč sám milej Buoh zavítá.“ (323%).
Lidnepřijmeodkněžížádného poučení,alevymluví
se na svoje obyčeje a práva: „Jižť jest je tak dábel oslepil, Ze
wluv jim co chceš, nic tomu neučiníš. Ba pry: ,Knóże, takt my méme
obyéej, takt jsau nase práva!* . .." (51"). ,'Tento lid již jedné vedlé své
navyklosti, vedlé svých obyčejův; oni již zprávy a naučení zdravého no-
pfijfmajf, neZ co se jim líb(...* (8439.
Pravdy nynější lid nesnese, ale vzbouří se proti
knězi a tupí ho: „Bývá-li tokdy do vás, ha, když vám kněz pravdu
praví, a vy se zbauříte, zhaníte, cti na něm kusa neostavíte? A budete-li
co za to trpěti, hádajte? Vámť se nezdá, ale shleddte, Zet vim to tak
nesplyne.“ (6b, Ženy pyšné „zbauří se na kněze, který proti tomu
(pýše) mluví; u prý: ,Nevérní popi, coť oni tu mluví? Zdali nevíme, jak
máme choditi?“ (167%).
Pro pravdu se lid hnévd a hledí vždy kněze
„v něčem popadniti a potom obzalovati® (327);
déje se to netoliko v méstech, ale i na venkově: ,.. tento
lid již tak dábel zmízdil, Ze tézko se jim již kněz slíbí po městech.
O fídko! Ba i sedlákuom. Jednet knéz bude mluviti pravdu a jim
mluviti proti hříchuom a neidduom, uzif§, anit hned hledí zmazati,
v nótcem popadniti a potom obżalovati.* (327e-b). „Tak maś do tohoto
mnohého lidu, že kněz bude užitečné věci kázati, mluviti, trestati pro
