354

5

KanRásEk v předmluvě k vydání některých kázání Petra Chelči- ckého (Comenium III.) referuje na str. IX.—X. o Postille dvorní bibl. č. 3691:, „Postilla pragensium, magistri Chunradi de Walthauser“. Na str. 86. počíná se výklad takto: Simile est regnum celorum homini etc. Matheus 20. In hodierna dominica, quae vocatur dominica in septuagesima, sancta mater nostra ecclesia duo tempora miserabilia reputat... Když byl ďábel svržen, se snažil svésti prvního člověka. Hospodář jest Bůh, který se o vše stará; vi- nice skládá se z množství rév, rovněž duše z mnohých schopností. Výklad o smyslech: „Deus conducit operarios in vineam suam, tum iusticiam suam dedit in sensibus nostris non propter suam utilitatem sed propter nostram. My jsme povoláni k slávě boží; nedostojíme-li své povinnosti, jak obstojíme před tváří boží? Sv. Řehoř vykládá jednotlivé hodiny takto: Ráno nebo první hodina světa byla od Adama až k Noemovi, třetí od Noema do Abrahama, od Abrahama až do Mojžíše šestá, od Mojžíše až do příchodu Páně jedenáctá. Prvních jedenáct hodin pracoval na vinici Páně lid israelský. V jedenáctou hodinu povolal Bůh pohany. Nebo se může rozuměti těmto hodinám jako věku lidskému (puericia, adolescencia, plenitudo roboris, senectus) ; po té vypočítává Waldhauser, kteří v kterém věku vstoupili na vinici boží.“ Tolik ku poznání výkladů Waldhauserových.

Klementinský rukopis 1B33 (Postylla Conrady de tempore) patřil kdysi kuihovně kláštera Třeboňského. Přinesl jej tam bibliofl Oldřich Kříž z Telče, vstupuje do kláštera r. 1478. Rukopis je z let 1377—84. (ČČM. 1896 (Fr. Mareš, Lit. působení kláštera Třeb.), Věstník české Akad. 1897 (TrumLAi, Pabérky strana 472.)

O Waldhauserově postille píše též Dr. Ant, LINSENMAYER Ve spise „Geschichte der Predigt in Deutschland von Karl dem Grossen bis zum Ausgange des 14. Jh.“ München 1886. O vykladech Waldhauserových praví, že se řídí slovo od slova bibli- ckým textem, že se pohybují v allegoricko-moralních narážkách a jednotlivosti že jsou vesměs rázu scho- lastickól o. Vysvětlení textu předchází krátkéexordium, jemuž kazatel předesílá častěji ještě úvod, od něho „prothema“ na- zvaný. (465.) Podivno jest však, že Linsenmayer neuznává Waldhausera za předchůdce husitství, proto prý, že ve- směs důsledně zachovával učení církve. To však není důvodem, proč bychom ho nenazývali předchůdcem husitství; nejedná se tu piece o odchýlení od církve, —- vZdyf ani Hus se neodchylil, —