103
nější ?“. .. Než uzříš těch výmluv hromadu, ono: ,KnéZe, musímt já
muži svému k vuoli choditil“ Ono tak: ,Na náš řád sluší, musimet
se tak miti! A pak na těch hradích, tuť pak konce není té pajše,
a kdo jest jim pravdu mluvě?... ... Oni sobě neváží toho, že
svými přípravami ženy mužuov ke zlým žádostem a hnutím popudí,
nebo těmi ochotenstvími dáblovými, ono stískáními rukau, — oni toho
za hffch nemají!...* (1009-"), |
Lakomství: „Job svatý říkal: ,Milosrdenstvi se mnau rostlo od
mé mladosti.“ Nuże, mnedle, uleknete-li se toho, abyste fekli, vy
manželé: ,U milá ženo, strach, bychom proto v pekle nebyli, jesto
sme skaupí, houževní, chováme, hmatáme, pro Buoh neradi dá-
véme, milé Zeno ...!“ Dí-li pak baba hauževná: ‚Nedävaj! Nechci,
aby rozdával, abychom sami ve psí byli!“ Anebo muž zase též, kdyžby
ona dáti chtěla: „Nedávaj, dáš-li, zvíš hody!“ Byvá-li to, hádaj!?
Však těžko se trefí spolu oba manželi, ješto by rádi pro Buoh
dávali.“ (869^).
Lakota jejich a žádost peněz jeví setéž při křtu
dítek, neboť za kmotry volívají se lidé bohatí:
„Mnedle, když vy máte své děti Bohu nésti a křtíti, tak-li vy
činíte, že hledíte těch nosičuov a kmotruov, ješto by se Boha báli
a líbili se milému Bohu? Po hříchu neshledává se to do vás. Než
i tím hledí sobě nahnati, aby toho učinili kmotrem, ješto v aufadé
bývá a ješto na ném néteo záleží a ješto prý pro nás muož učiniti-
Ó co vy při tom křtu hřešíte a svć duże zavodite, nemajice se
řádně! ...“ (347%),
Mezi manžely nebývá vzájemné lásky ani úcty, ale
často spory, hádky arúznice: „...zlaje, zpeskuje muž (ženu),
bídník, jako pes, cti na ní za haléř neostaví. Oh, bídní muži nevěrní,
nešlechetní, utepete, upeskujete! By nevěstka byla, neměl by toho
učiniti . . . Menší by hřích měl, kdyžby jiné lál, cizí, a neuctil, než
své. U pry: ,Vsakt jest má, mohu s ní učiniti, co chei!‘.,. A též
vy zase, ženy zlé, hanebné!...“ (54%).
O vdovách. R. kárá „nynější vdovy taulavé, ješto budau
mluviti řeči zatrhavé, oplzlé, smiechy, chlechty, kunštíky, a taulají
se, kde jim libo, všeho sobě povolí“. (44%. „... A ta (t. Anna
v písmě sv.) vdova byla až do let osmdesáti a čtyř. Nebyla taková,
jako nynější vdovy, když jeden umře, nuž, hned druhého, nuž třetího
a čtvrtého ...“ (419). ,Babo, mnedle, pomyslí&-li : ,U, já ji měla muže
a nebo dva a neb druhá pět a snad jsem nikdyž toho manželství ne-
vedla vedle slova BoZího. A nastojte, kterak mné bude?'...* (259^)
