89
ciho není, sebrání není, milosti žádúcí Ježíšovi není“ (398b, pod. 421b).
Zkrátka modlitbajest roztržitá, takže lid, „nejednau kdyby otázal :
„Co říkáš?,“ že by nevěděl sám, co říká; sami sebe neslyší a chtí, aby
je Buoh slyšal“ (118%, „my mnoho blentujem a mnohokrát sami ne-
vime co...“ (2955); roztržitá mysl lidu toulá se při modlitbě „tam
někde v kuchyni nebo v pinvici nebo na vinnici nebo v hospodářství,
. ano se kolści leccos na mysli*. (133b). „Mnedle, muożete-li na
modlitbě sebrání míti jaké, abyšte té péče (t. j. péče o věci světské,
„lakomé žádosti“) ponechali? Jako teď Pán dí: „Nechtějte pečlivi býti !*
Ano, když se chce modliti, ano se srdce trhne pečováním, on do ko-
mory tam, aby doma nepokradli, ono do pivnice, ono do kuchyně,
ono k dobytku, ono k kravám, ono k sviném, ono onam, Ze toho bro-
jení bude plno v duši, že se nemůž pro to bídné, lakomé peécovánt
postaviti bídná duše před svým milým Bohem na malú chvili.“ (317%;
pod. 344). Všecko napomínání jest marné, lidé modlí se,
„Jakż navykli* (174%), nebo, „jakž sobě vymyslí a jakž jim
libo“ (397), hledíce si při tom často řečí krásných, ozdob-
nych: „Onen, u prý: „Mám velmi krásné modlitby, ba velmi utěšené!*
Viet to nie neuf, nebt sám Buoh dí: ,Ját neoblibuji téch feéí krás-
nych...!'* (193%).
Mnozí lidé zase neradi se modlí: „jsme němi, neradi se mo-
dlíme“ (2959). „Nuže, milí křesťané, rádi-li vy se modlíte? Ö, ó, slibuj I
Rei: „Ano nám se stajště u celé m&e pobyti!‘“ (366°); v kostele modli :
se lid ,modlitby prokysalé, nechutné, ano se nechce*. (400°). R. dává
za vzor Pannu Marii, „že se jest vždy prvé modlila, nežli jest
co kdy činiti počala. Tut by panny měly příklad vzíti a modliti se
rády, též i jiné. vdovy, manželky, i jiní všichni.“ (414).
R. chválí často ženy, že se raději modlí, než muži:
„Ještě spíše ženské pohlaví znamenati, že se radše modlí, ale muži,
u slibuj!, neohbité pokolení k dobrému!“ (970). „Ženské pohlaví ješté
spíše, ale muži, u hú, neradi se modlí! Když jest jim na modlitbách
pobyti, právě jako šindelné hřebíky zobati, jim jest milo to.“ (194*;
pod. 290b).
Kdyz selidé modlítak, jak bylouvedeno, nenídivu,
že Bůh jich neslyší, že modlitba jejich jest neplatna:
„Častokrát a téměř vždycky obecným během lidé se modlí, ale řídko
na modlitbě bejvají uslyšáni“. (192%). I táže se Rokycana: „Proč jest
to?“ Příčinu vidí v tom, že „nemají lidé křesťané zpuo-
sobu a żivotuov pravych modlitebnikuov,* modlitba jejich
jest tedy ,daremuá a proklatá^, nebot Zivot jejich nesrovnává
