V Čechách Karel IV. a arcibiskup Arnošt z Par-
dubic starali se o povznesení mravního života zvláště
v duchovenstvu; podnět k tomu zavdaly spory o platy za obřady
bohoslužebné, které vznikly r. 1334 mezi faráři pražskými a mnichy
žebravými. Karel povolal r. 1358 z Rakous znamenitého
kazatele Konráda z Waldhús čilé Waldhausera, který na kázáních
u sv. Havla, později v Týně přísně vystupoval proti zlořádům ve stavu
světském i duchovním. J. VrčEk píše o něm (I. 50—51, Dějiny lit.
čes.): „Ostré slovo jeho zasahovalo i kláštery,... bujná tehdy se-
meniska nepravostf. Text o falešných prorocích byl jeho
oblíbenou látkou: řečníkovy výtky s kazatelny před tím neslý-
chané mířily hlavně proti svatokupectví řeholí ženských,
jež za novicky přijímaly pouze dívky s hojným věnem, a řeholí
mužských, které prý o těla zemřelých bohatcův „pro své kostely
rvaly se často jako hladoví dravci o mrchu'“; jejich zakladatelé, kdyby
z hrobu vstali, nepoznali by svého díla, jež z dobrovolné chudoby, po-
kory a křesťanské lásky zvrhlo se prý v lakotu, sobectví a pýchu, atd.“
O Waldhauserovi vydal Fen». Mrwótk rozpravu v Pojednáních
král. čes. společnosti náuk V L.11., v Praze 1881; podává mnoho po-
učného o kazatelském tonu Waldhauserově. „Darmo jste
vzali, darmo dajte!“, volal prý Waldhauser na svých kázáních proti
mnichům, kteří, když kázali, volali: „Dejte nám a pomodlíme se
za vás l“ (Menć. 5)Mnišižebravínaříkali na Waldhausera, že odvrací
lid od poutí k tělu sv. Barbory v Prusku (Menč. 7.) ; na den sv. Jana
Ev. (27. pros. 1363) řekl mnichům žebravým do očí, že jsou jako psi
němí, kteří štěkati neumějí. Vytýkal jim ješitnost. Peněz prý jsou tak
chtivf, že by i po druhé Krista zaprodali. (Menč. 9.)
Tak přísně kázal Waldhauser. Byl však netoliko proslulý ka-
zatel, nýbrž i dobrý náboženský spisovatel. Psal latinsky,
K žádosti a k potřebě studentů prazské university
sepsal obšírnou latinskou postillu, kterd se zachovala v čet-
ných rukopisech. Paracký (Radhost IT, str. 297—356) zmi-
ňuje se o rukopise universitním, kapitolním a musejním, a praví,
ževestarých bibliothékách našich postilla Waldhause-
rova vůbec hojně se nachází (str. 308). Mzscik uvádí z dvorní
bibliotheky ve Vídní dva exempláře (č. 3691., 3692.), pak rukopis klá-
štera Kotvického ¢. 176., ve sv. Floriané č. 384. a v Lambachu
ć. 191. B. Dupix nalezl mezi klášterními rukopisy bibliotheky v Upsale :
„Postilae reuerendi domini Kuonradi. Ineipit: „Postilla studen-
tium sancte pragensis universitatis etc.'* (pap., fol., r. 1366)
