47
stojenství, a není auředlník boží, ale dáblův, neb vuoli dáblovu v tom
cini...* (632).
Nemravnost mezi lidem jest lak veliká, že, kdyby „nyní
všichni: smilníci a smilnice méli zbiti byti, ridky by dům byl bez
zabitce*. (135°),
Jakoubkova postilla svědčí o dobrém kazateli. Není však tak za-
jímavá a tak znamenitá jako postilla Husova, neboť se jí nedo-
stává tak logického uspořádání látky a není psána tak
pěkným, v pravdě řečnickým slohem, jako jsme shledali
u Husa. Výklady jsou celkem dosti suché, na mnozeneza-
jímavé,a nejsou tak srdečné jako Husovy, nejsou popularní. Hus
působil na srdce, Jakoubek více na rozum. Výklady Jakoubkovy jsou
často příliš stručné, jsouce spíše základem, vodítkem jinému kazateli,
který by je dovedl přizpůsobiti poměrům své doby. Současná doba
nezrcadlí se v nich tak jasně jako vjiných postillách
doby husitské. Jakoubek jakoby se bál ostřejšího tónu. Byl sice
horlivý kališník, ale nemiloval sporův, byl člověk velice míru-
milovný. Hlavním znakem jeho charakteru byla opatrnost, s níž
prostředkoval mezi stranami husitskými. Jeho suahou bylo, aby v české
reformované církvi nastala jednota, vzájemné působení všech
na základě pravé křesťanské lásky. A opatrnost ta jeví
se též v jeho postille, která co do narážek na současné poměry
má ráz mírný, kompromissní. Jakoubek kárá v ní sice též
zkázu mravů, ale činí to způsobem klidným.
Ührnem: Postilla Jakoubkova obsahuje struéné výklady,
doložené hojnými citaty z písma sv., z církevních otců a ze
starých filosofů, jsouc rázu více učeného než lidového. Cena jejf
spočívá hlavně v té věci, že poznáváme z ní Jakoubkovy
názory theologické, které po smrti Husově způsobily
pokrok ve vyvoji husitismu. —
Z nejhorlivějších posluchačů Jakoubkovych byl
kněz podobojí Martin Lupáúč. Latinská kázání jeho jsou
obsažena v rukopise univ. III. D. 3, pap., fol, (349 listü):
„Sermones de tempore et de sanctis.“ Zprávu o nich podává
J. Truhlář ve Věstníku čes. Ak. 1898 str. 409—410, z níž se do-
vídáme toto: Jest to veliký homiletický material s rejstříkem a listem
Martina Lupáče, jenž radí v ném někomu asi z tvořící se tenkráte
Jednoty Brat. (dle Golla), aby vystříhal se zbytečného hloubání o trans-
substanciaci, nýbrž prostě věřil slovům Kristovým. Nejstarší část
