44 -
télestny, ani pro přízeň lidskau, ani pro chválu světskau ani pro
kterau zlau příčinu ... Třetí, kdož káže slovo boží, má svuoj život
srovnati s svým kdzanim...* (142 —143*), Věrný kněz a ka-
zatel mó tóż vódeti, „najprvć,. .. komu każe. .., druhé ..., kde
má kázati, neb na místě zjevnóm a pocestnóm ..., tfeti..., kdy
má kázati, že v čas hodný ..., čtvrté,.., které feči má kázati, že
užitečné, pravé i spasitedlné..., páté..., kterak má kázati, neb
má kázati horlivé..., šesté..., proč má kázati, t. ku prospéchu
sobě i jiným ..., sedmé, trestati každého a toho neopauštčti ani pro
strach ani pro přízeň, ani pro který vzatek...“ (143). Kněží mají
se „modliti za církev křesťanskau“, udíleti „darmo svátosti kostelní“,
mají lid „ve svatých písních učiti“ a „príklady dokonalosti jim (lidem)
dévati“. (76°.) Co se písní týče, zvláště duchovních, soudí
Jakoubek takto: „... světskými písněmi nebýváť chválen Bůh, ale
dábel, i také duchovními písněmi Bůh chválen vzácně nebývá, leč
pocházejí z dobrého svédomí...." (1869.
O křtu Jakoubek soudí takto: „Ďábel i se všemi hříchy bývá
skrze křest potopen, že tím člověkem nevládne, leč se on sám v jeho
moc dá skrz přivolení ke zlému. A z toho máme, že lépe jest dítě
celým tělem pohříziti na křtu nežli slíti toliko, lečby úplně oblil,
neb to celého těla pohřízení znamená všech hříchuov zbavení a všech
umrtvení.“ (1225)
Hitchy může odpoust&i toliko Bůh, nikoli papež:
„ + +. IRajlít se nebožátka, ještoť věří bullám papežským,
v nichžto dává (papež) odpuštění hříchův i muk zba-
vení, kdož koho zabí, a neb oblaupí, neb to dává, což sám nemá,
neb aniž sám se můž hříchův zbaviti ani muk pekelných, a pak to
jiným dává za smrtedlné hříchy, t. za nenávist svého bližního, za
hněv k svým bližním a za mord a laupež svých bližních. A tak chce,
aby skrze smrtedlných hříchuov činění byli hříchuov prázdni a skrze
muky časné, kteréžto činí svým bližním, pro zachování zákona Božího,
aby byli muk věčných prázdni. A to netoliko jest proti písmu
Starého Zákona i také Nového, ale i proti rozumu, aby t. hříchové
smrtedlní hříchy snímali a muky muk zbavovaly. Neb jakož dí Aristo-
teles: Takové k takovému přidáno činí je více takové, neb hořké
slýchaná slepota i na těch, ješto ty bully vydávají, i na těch, ješto
jim věří, neb obojí puojdau na věčné zatracení, podlé toho, jako dí
Pán Kristus: Když slepý slepému pruovod dává, oba v duol upadnau“.
(1185) , ... mnozí mnějí, kdyžby do Říma a neb k Božímu Hrobu
