23
Za ukazadlem pak čteme: „Aby, ktož budeš čísti, rozuměl
mé české řeči, věz, žeť jsem psal tak, jakož obyčejně mlu-
vím; neb v jednom kraji Čechové jinak mluvieavjiném
jinak. U příkladě já píši: nižádný nevie, a jiní řiekají: žádný nevie;
opět já diem: musiem (muším ?) učiniti, a jiní řkú: musím; opět já diem:
tělestný, a jiní: tělesný; já: protiv, a jiní: proti; já vzjeviti, a jiní:
zjeviti; já popad ho, a jiní: popad jej; já diem: bychme byli dobii,
a jiní: bychom byli dobii. A jest jiných drahně proměn. Protož
prosím každého, ktož bude psáti, aby jinak nepsal, než jakož sem
já psal; než chybil-li sem kde „čteny“, neb „sřeku“, neb slovce
opustil, za to prosím, aby opravil, jest-li jist plně, aby mi pravého
úmysla nepřevrátil; neb viem, že mnozí mnějíce, by lépe rozuměli,
což dobře jest psáno, shlazují, a zle napisují. A na ty sě velmé
hněval svatý Jeronym, neb sú jemu to činili.“ — Jest to jakýsi do-
slov k čtenáři. Jevíl se v něm Husova snaha po jednotné
mluvě spisovné. Postilla jeho vyniká vůbec jazykem čistým,
krásným. Hus vyhýbal se v ní archaismům a klonil
se k obecné mluvě nové, volil tvary nové, nejvíce
z dialektu jihočeského, doudlebského. Co uznal za dobré,
prijal ze starého jazyka, a to drží pevné. Duál jest okolo r. 1400
značně v úpadku, ale Hus se rozhodl pro duál, a proto jej má bez
výjimky, tedy nad obyčej své doby. Naopak zase, co zavrhoval, za-
vrhoval rozhodně; za jeho doby užívalo se ještě poněkud imperfekta
a aoristu; Hus naklonil se k usu obecnému a má tvary opisné
veskrze. V postille má tvary impf. a aor. jen v citatech z bible,
v bibl. textech, ale ve výkladu jich nemá. (Dle přednášek professora
Gebauera.)
Jak Hus kázal?
Způsob kázání, od Husa podle příkladu církevních otců zacho-
vávany, jest zpüsob homilie.5) Text jest thematem, základem vý-
kladu, rozboru a napomenutí. (Více o tom v Hlasech ze Siona 1867,
M. Jan Hus jako kazatel, str. 141—143.) Výklad jest vždy
přesný a jasný. Hus snaží se, aby vykládal způsobem nej-
srozumitelnějším, sjasným, logickýmrozvržením látky,
maje stále na mysli, že „kázáním slova božieho rozum sě osvěcuje,
dobrá žádost sě spravuje, zld Zddost sé uhaSuje, zatrzenie v zlosti
sé ruší, hřiech sé pudi, a bozie milost sč v člověku plodí.“ (Erb. II.
Post. 16.) Hus sám na jednom místě v postille praví, že snahou
6) Homilie nižší, analytická.
