267
vos estis lux mundi, vy jste světlo světa...“ (150). „Byla Praha
jako Ninive, proto že král český Václav byl jako Sardanapalus
více hovadu než člověku podoben., .“ (153). Veselý nazývá dokonce
krále Václava korunovaným lotrem a ukrutníkem, krvežížnivým tyranem
(154), éeskym Neronem (156).
Ještě jiná kázání vydal Veselý:
„Couciones in omnes totius Anni Dominicas item
sermones quadragesimales...", kázánt nedělní, v Praze
1725 (mus. 40 A 6, un. 54 À 28), jiná kázání nedělní r. 1728
nákladem „Dědictví sv, Václava“ (mus. 40 A 7, un. 54 A 28). Mimo
kázání nedělní a sváteční vydal též „Kázání postní na každý
pátek přes cely past’, v Praze, 4 díly, 1723—1728 (mus.
40 C 5, 40 C 6, un. 54 B 61, 54 C 50, 54 F 8.) O těchto postních
kázáních praví Vlček (II, 17) že jsou prostší, bojně citují
bibli, nez éasto i dábly, peklo, zjevující se zatra-
cence a p.
Všechna kázání Veselého ukazují sice velikou sčetlost
a značnou učenost kazatelovu; jsou však tak učená, že se hodí jen
pro theology. Pro Jid se nehodí. Všude se hemží v nich veliké
množství latinských citatů s českým překladem a příkladů,
éerpanÿch 3 biblickyÿcha svétovyÿch déjin a uváděných ve spojení
s příslušným thematem, které se v kázání rozbírá; leckdy však bez
náležitého přechodu klade se příklad nebo citat ve spojení s pásmem
kázání. Výmluvnost kazatelova jest značná, ale na mnoze jsou
to jen prázdná slova, hotovy bombast.
S podivuhodnou bezstarostností spíuá Veselý často sebe od-
lehlejší předměty v allegorická přirovnání, jinde se
zálibou kupí zázraky, často zakoketnje si s ovocem zapově-
děným, aby tím více napial posluchače a posléze skončil divadelním
efektem. (VIE. II, 16—17, tamtéž viz některé zajímavé doklady.)
Marně tudíž vynáší v Čas. kat. duchovenstva 1888 (str. 126)
referent prof. Jos. Nedvidek Fabiana Veselého, že jeho kázání jsou
prý samé jádro, samé zrno a že čtenář v nich nenalezne slámy dávno
vymlácené a plev nezáživných. Opak jest spíše pravdou.
V roč. IV. Bibliotheky nejslovutnějších kazatelů
českých starší doby (red. a vyd. kněz Jan Bečák), Kroměříž
1898, vyšlo v L. seš. několik řečí svatopostních F. Veselého.
V postillách jeswitskjch, kteró jsme poznali, jeví se vítězný
ráz protireformační, ale zároveň žalostný úpadek
českého jazyka, který nemoha se volně vyvíjeti, klesal hloub
Jubilejnich spisů č. XII. 18
