354

258

Způsob výkladův.

K textům vybraných epištol neb různých jiných výňatků z Písma sv., na př. z knihy Proroků, z knihy Přísloví a j., kazatel připojuje vždy ,spasitedlné vysvětlení v rozmlauvání uvedené“ na různé svátky od sv. Ondřeje až do sy. Kateřiny. Rozmlouvají obyčejně 3 osoby: farář (t. j. správce duchovní), čtenář (t.j. člověk učený) a,sprosták (t.j. člověk neučený, laik), Před rozmluvami jest vždy označeno thema příslušné rozmluvy, na př. na den sv. Ondřeje thema: „Není dosti k spasení: toliko v Boha, neb v Krista věřiti“ (2), na den Očišťování Panny Marie thema: „Očistec písmem svatým se dokazuje“ (194) atd.

Ukázka: Počátek „rozmlouvání“ na den sv. Ondřeje: Sprosták: Dej Vám Pán Bůh dobrý den, duchovní a učený Pane! Farář: Zdrávi buďte, milý příteli! Co nového tak ráno přinášíte? Sprosták: Nemnoho zvláštního. Jsem poněkud zamyšlený a bojím se, abych nepoblaudil, kdybych bez rady duchovního správce v mém zma- teném a sprostém rozmejšlování nětco za spasitedlné uznal, což takové není. Farář: Těším se z té synovské důvěrnosti. Ovšem nebezpečně činí, kdožkolivěk maje nějakau pochybnost o věcech k spasení přiná- ležejících raddu s maudrým nebere. Voč vám jde, že vašemu zmate- nému myšlení včerejší Epištola S. Pavla (1. Řím. 10. k. od v 10. až 18.) nedobře pochopená a vyložená příležitost poskytla? Sprosták: Trefili ste mi na notu, pane faráři! Včerejšího dne po službách božích velel sem sobě dlé obyčeje přečísti Epištolu, která na svátek sv. Ondřeje, Apoštola Páně, připadá, a jak sem z ní tato slova vyslechl :; „Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben. K Řím. v. 10. kap. ver. 11', a zase: „Každý zajisté, kdožkoli vzývati bude jméno Páně, spasen bude, v verši 13'., pomyslil sem sobě: Jestliže Bůh sám skrze Písmo sv. nás všecky o spasení věčném ubezpečuje, budeme-li v něj vétiti a jeho svaté jméno vzývati, pročež tedy duchovní i světská vrchnost nás k jistému a jednomu toliko náboženství římskému katoli- ckému dohání? Zdaliž pak nemůžem tak dobře v luteryánskym, kalvinskym, husitským neb v jakémkoliv jiným náboženství jako v katolickým v jednoho Boha věřiti a jeho svaté Jméno vzývati a tak bezpečně spasení věčného dojíti? Proč se nám taková svoboda ujímá ?“ (2—3). Farář vykládá. Sprosták se dále táže, později při- stupuje čtenář (6), který dle slov „sprostákových“ „málo drží o našem náboženství katolickém“, jenž však často k faráři dochází a s ním rozmlouvá o náboženství a o víře. Čtenář pozdravuje faráře. „Farář: Dobře v das přicházíte, milý sausede, právě sem s tímto