256
39 D 6 (tit. list scházD, un. 54 D 405*5]. ,Obétována jest"
„milým vlastencům místo bludných kněh.“ Koniáš neuvádí
svého jména, nýbrž praví na listě titulním, že jest kniha tato „někdy
od Kristofa Pflaumera z T. J. v přátelském rozmlauvání předsta-
vena, nyní pak od jednoho z téhož Tovaryšstva kněze v epištolní
vysvětlení rozšířená.“ J. J. Hanuš hledaje původní spis Pflaumerův,
aby srovnal original s překladem, přehlížel bohoslovecké katalogy
univ. knihovny pražské a nalezl, že do katalogů ode dávna byl za-
nesen jiný exemplář téže knihy pode jménem Pflaumerovým (54 C 128),
a poznal dokonce, že původní překladatel Pflaumerův
nebyl Koniáš, nýbrž Jan Benedikt Smolík, jehož „Katolická
rozmlauvání“ vyšla v Praze r. 1654 (un. 54 F 69, 54 F 166, 54
F 229), jako překlad z Pflaumerova spisu „Dialogi catholici de
una vera, bona fide, d. i. Kath. Glaubensgespräch“,
Amberg 1635 (un. 35 C 198). Komáš překlad Smolíkův jen rozšířil.
(V. článek Hanušův v Č. Č. Mus. 1863, str. 202—204.)
První list této postilly obsahuje vyobrazení znaků hraběcí rodiny
Šlikovské. Následuje dedikace (epistola dedicatoria) Frant. Jos.
Šlikovi, hraběti z Basánu a Lokte, pánu na Starých Hradech,
v Kopidlně, Vokšicích, Bartoušově, Jičínovsi, Bílsku atd. a jeho
manželce pí. Anně Josefině, rozené hraběnce Krakovské
z Kolovrat. V dedikaci té Koniáš velebí hraběcí manžely, že činí
náklad na vydání spasitelných knih proti bezbožným bludům kacíř-
ským. Jsou tu slova otrockého pochlebování a lichotného
vynášení hraběcích milostí, hemží se tu nadávky na „ka-
effskou zlost*, na „nepřátele církve Boží“, na „jedovaté, bludné
knihy“, na „kacířstvo mrákotou pekelnou nakvašené“, a vyslovuje
se naděje, że „po bedlivóm kniby této čtení odřeknau se na věky
všech kacířských kněbh, navrátí se k samospasitedlné Církvi
Římské blaudící ovčičky, vypudí se z vlasti naší škodlivé v nábo-
ženství rozepře, zrůst vezme jednota víry Kristové, přestanau po-
horšlivá rauhání, rozhojní se dědictví Kristové, množiti se bude v naší
vlasti katolická pravda, velice oslaven a zveleben bude v církvi své
Kristus“. Koniáš vychvaluje též zásluhy císaře Ferdinanda II
o katolictví; hrabata Šlikové horlivě ho v té věci následují ;
kazatel velebí jejich rod pocházející prý od otce sv. Ludmily, atd.
Pak jest předmhowa k čtenáři, dlouhá, II—XLVIII. Koniáš
9) Tento univ. tisk patřil druhdy Jiřímu Rybayovi a zakoupen byl asi
r. 1866 nebo 1867 bibliotekářem P. J. Safaříkem pro cís. bibliotéku.
