255
(616). Zajímavá jest též zmínka o malíři Skretovi. Kazatel
uvažuje, jak by různí malíři různým způsobem vymalovali anděla.
O Skretovi praví, že „by mu (anděli) tváře vycpal jako pažatům
Nabuchodonosora króle jejich lofmistr, které nejleps{ma jfdlama (!)
krmil . ..“ (409).
Bílovsk$ velebi ,nejjasnéj&ího a nejnepfemoZze
nějšího císaře našeho a krále Karla Šestého“, jemuž
„nejhlubší poklonu obětuje“, „chléb kněze Melchyzedecha“. (31).
Předpovídá mu vítězství nad Turky, ,däblovÿmi holomky“
(42): „Ó silné ... a proti všem nepřátelům bezpečné Jméno Jesus!
Komuž jinému já to Jméno... obětovati lépej mohu, než Tobě,
nejnepřemoženější Náměstku Konstantina OCísaře, římský císaři Karle
loho jména Šestý? Toto já tvé Cisaïské Milosti obótuji, na erb
Haušpurský jako na dvéře toho nejslavnějšího domu Rakauskýho píši
a pripovídám, jak jsi in Nomine Domini.... Achmeta třetího, Tu-
reckyho tyranna, porazil: Tak in N. D... Bizantium, Constantinopoli
obdrżiś ...* atd. (44 —45). ,
Spisovatel vidél pry „kniżku: Adamas Austriacus, a v tóto
ćetl: Annulus Europa est, Adamas Domus Austria, Gemma Europam
melior eondecorare nequit. To jest zkrátka: Evropa jest prsten, Dům
Rakauskf Diamant, nad který dražšího nemá žádný Amant (!). Tak
drahý jest ten perlový kámen diamant, že nejslavnéjšímu domu Rakau-
skému se přirovnati může.“ (721).
Hlavou protireformačního hnutí v české literatuře
věku 18. byl jesuita Antonin Konids (1691 — 1760). Fanaticky
tento kazatel, muž chatrného zdraví, vystupoval i pětkrát denně na
kazatelnu, aby způsobem drastickým líčil lidu živými bar-
vami poslední soud a útrapy pekelné. Řídil se při tom zá-
sadami Lamormainovými, vyslovenými už r. 1627, při čemž heslem
jeho bylo: „Napřed jest bázeň a strach, potom láska a milování
pravdy.“ Všecka jeho literarní činnost jest též ve
službách protireformace. (Dle Vlčka, II, 54). *)
Vydal dvé postilly :
l. „Zlatá neomylné římsko-katolické pravdy Dennice na ve-
řejné slavnosti svatých a světic božích v epištolních
řečích.“ Vyšla v Praze u Joachima Kamenického r. 1728. |Mus.
24) V., též Ottův Sl. nauč. XIV, str. 700.
