236
proti tém, „kteří o ukradených, založených neb ztracených věcech
ptají se kauzedlníků, neb čarodějných bab, aby jim po-
věděly, kdo je má a jak je zase dostati mohau“, proti těm, „kteří
z všetečnosti knihy čarodejnické čtau...“ (11 44). „Rovné též
marné a častokráte škodlivé jsau povérky, jakých někdy užívají
ovčáci, skotáci a sviňáci, aby své stádo od prašiviny, vlků
a jiných zlých příhod ochránili. Tím též hřeší kováři ti, kteří
k uzdravení nemocných koní užívají pověrečně jistých slov z modlitby
Páně neb kajících žalmů vybraných. Také ti šafáři a sedláci ne-
dobře činí, kteří, aby svá hovádka uzdravili; podivných pověrků uží-
vají, aneb od takových lidí, kteří na pověrkách mnoho sobě zakládají,
pomoci žádají. Slovem všickni ti zle činí, kteří pověrečnými způsoby
kraupy neb mračna zahánéti usilujf, proti zimnici neb
jiným nemocem divné cedulky při sobě nosí, nositi dávají, neb
skrze slívání neb babské žehnání a jiné od svaté církve ne-
schválené prostředky nětčeho dosahnauti chtóji.* (II 271). Vyvrací ná-
mitky, které by se mohly proti tomu činiti, uvádí některé odstrašující
príklady a praví: „Baba když aučej líčí, nad vodau zívajíc“") říká:
,Ve jméno svatého rance, kus mazance, af ten aučej přestane, a zdraví
nastane! Dopomáhej mu toho svatý Kondrát!“ Nejsau-li to směšné
a bezbožné pověry, žádné přirozené moci nětčeho divného k působení
nemající? Pročež cokoli se skrze ně divného stává, to od samého
ďábla pochází... Ó by Pán Bůh dal, aby více takových lidí ne-
bylo, jenžby sobě více pomoci na ledajakýchs pověrkách nežli na Pánu
Bohu nezakládali!“ (II 273). O babách čarodějných praví ka-
zatel, že jsou „čertovy mučedlnice, které od čerta, svého Pána, mnoho
zlého musejí trpóti, véci ohavné zříti, svým vlastním přátelům na
zdraví neb statku škoditi, byť to nerády chtély délati. Nékdy je také
čert zbije, a do vůle se jich našidí.“ (II 72).
Steyer horlí sice proti pověrám, ale jest přece jen syn
své doby; sám pověře seoddává, když mluví na př. o moci,
kterou má svěcený vosk, t. zv. „Agnus Dei.“ Tento přináší
prý lidem „obzvláštní pomoc a posilnění proti všeli-
kému neštěstí anebezpečenství.“ „Zvláštní pak aučinkové
při těch, kteří takové Agnus Dei při sobě z pobožnosti nosí, tito bý-
vají: 1. k uctivosti a chvále Boží obzvláštně vzbuzeni bývají. 2. Od
škodného povětří na moři i na zemi, od krůpobití, od hromobití, též
od bauřlivého vétru zachování bývají . . . 3. Povodně, i ohňové, i země-
21) Čti „vzývajíc“ ; srovn. totéž u Bílovského („Coelum vivum“ 338).
