96 C. 139—140: 9. srpna—13. října 1427.
aber daran icht ab oder ob in chrieg oder anvell dovan auferstund, von wem das wer, wie sich das
fuget, des si zu schaden chamen, denselben sehaden mitsambt dem haubtgut sullen wir in aber
genzleich auzrichten und bezallen und sullen si das haben, daz mir und meinen erben unverschaiden-
leich und darzu auf allem unserm gut, wie das genant oder wo das gelegen ist, ez sei erb oder
varnd gut, alles inbeslossen, niehts ausgenommen, und sich dovan wern haubtguts und schadens
an furpot, chl[ag und ge]rieht, so si pest mugen. Das ist aber unser guter will und wir, unser freunt
noch niemant von unsern wegen sullen si daran nyndert hindern, irren noch pfrengen noch das nyn-
dert widersprechen in dhainen weis getreuleich ungeverleich. Auch ist nemleich beredt, ob der hoch-
geborn furst, mein gnediger herr, herzog Albrecht, herzog ze Osterreich ete. mir mit tausent schok
Bross von seinen gnaden ain anlehen tet, So hat der egenante mein swager oder sein erben vollen
gewalt, dieselben sechs hundert phunt von demselben gelt herwider in ze nemmen, ob si wellen.
Nemmen si die also, so ist der gegenburtig brief dann tod, ab und ze nichte und sol furbas chain
ehraft mer haben in dhain weis. Und des und alles, als dann vorgeschriben stet, gelob ich egenannte
Ulreich von Rosemberg fur mich und all mein erben dem egenannten meim swager hern Reinprechten
von Wallse und allen seinen erben genzleich stet ze haben und ze volfuren und dawider nicht ze
tun, unser freunt noch niemant von unsern wegen in dhainen weis getreuleich, ungeverdleieh. Und
gib daruber zu ainer vesten warn urchund den brief besigelten mit meins egenannten Ulreichs von
Rosemberg anhangundem insigel. Der sach sind gezeugen.
140. 13. října 1427.
Jan Odranec a Racek, bratří z Drahonic, činí konečnou smlouvu mezi
Oldřichem z Rožmberka a Janem Smilem z Křemže.
Treboń, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 d, současný opis.
Srv. k tomu Wagner, Jan Smil z Křemže, Čas. Čes. Musea 1888 (LXIT), 174 a d.
My, Jan Odranec a Racek, bratřie z Drahonic,! vyznáváme tiemto listem obecně
přede všemi, že jsme úmluvu i konečnú smlúvu učinili mezi uroz. panem Oldřichem
z Rosmberka a statečným rytieřem panem Janem Smilem z Cřemže o ta a o všechna
záštie a nechuti, kteréž jsú až do sie chvíle mezi nima byla, tak že sme je o to
konečně smieřili i se všemi jich služebníky, kteříž jsú podle nich zašli s obú stranů,
a to aby sobě věčně zlým nezpomínali; a vézni, ktefíZ jsü mezi nimi s obü stranü,
aby propuštěni byli, kteříž jsú jich. Také jsme umluvili, cožkoli pan Smil sobě
holdoval na páně z Rosmberka zboží buď na panošiech neb na sedláciech, že ty
holdy pan Smil má propustiti a kteříž jsú sě panośe neb sedlaci s nim umlivali
a na svatého Havla nynie příštieho penieze měli dáti, to že má předse panu Smilovi
vyplněno býti. Také na Sverazském zboží? pan Smil má na všaký rok padesát kop
1) Jan Odranec a Racek, bratří z Drahonic, seděli tehdy na hradě Maškovci u Kamen. Újezda
(jz. od Č. Budějovic), srv. o nich Sedláček, Hrady III, 85. 2) Sveraz, farní ves u Krumlova, náležela
klášteru Strahovskému; Olářich z R. chtěl se tohoto zboží zmocniti, shora uvedená zmínka v této-
listině je toho dokladem. Otázka vlastnictví Sverazského zboží souvisi s listinnymi podvrhy OldFi-
chovými.
