36 Č. 52: 26. února 1421.
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 224, koncept.
AČ. III, 6. č. 4.
Lipolt Krajíf z Krajku i Oldfich psali o svém sporu Albrechtovi Rakouskému, který pak
smluvil s králem Zikmundem, aby ten spor byl urovnán pány Janem hrab. ze Saumburka a, Ottou
z Meissova. Dovídáme se to z listu Albrechtova Krajířovi z 24. pros. 1422, který zní:
Lieber getreur von Kreig! Als du uns geschriben und geklagt hast, wie dir der von Rosenberg
etleiche dörfer und auch etleich der dein beraubt und angriffen habe, das haben wir wol verstanden
und lassen dich wissen, daz uns der egenente von Rosenberg auch geschriben und geklagt hat, wie
du in und die seine angreifen und scheden zuziehen wellest; und wann unser genediger herre der
Römisch kunig, bei dem wir ietz neulich sein gewesen,/ mit uns verlassen hat, dir und auch dem von
Rosenberg ze sehreiben, daz ir all solich sachen in güten lasset angesteen und in ungüten miteinander
nichts ze sehaffen habet, untz auf solich verhôrung, so der von Schawmberg und der von Meissaw, si
bed oder ir ainer, zwischen eu tun werdent, als das vormals verlassen ist: davon begern wir an dich
mit ernste, daz du das also tun und die sachen in giiten angesteen lassen wellest unz auf dieselben
verhórung und dem von Rosemberg und den sein in der zeit dhain angritf nicht tust, wan wir das dem
von Rosemberg zu gleicher weis auch geschriben haben; und wenn dir die vorgenenten, der von
Schawmberg und der von Meissaw, si bed oder ainer, ainn tag benennen, daz du denn darauf komest,
So hoffen wir, daz ir bei demselben tag gütleich miteinander geslichtet und uberainbracht werdet.
Geben zu Wien an dem heiligen weinacht abent anno etc. vicesimo secundo. — Palackg, UB. I. 278
č. 258. (Z orig. měst. archivu v Č. Budějovicích, nyní v nár. museu v Budapeští). — Král vyzval
5. února 1423 Oldricha, aby se rozsudku obou pánů podrobil, viz níže č. 77.
Ulricus de Rosenbergh.
Súsedé milí! Jakož jsem vám dřéve psal i Krajierovi,? że chci na KM prestati,
v tom jsem nemohl ani od vás ani od Krajieře nižádné odpovědi mieti, by moji
měli v pokoji býti v tom času od vás; i ještě z toho listu, jakož jste mi dnes
poslali,“ tomu nerozumiem, byť moji mohli v pokoji býti dobří, ješto k Tháboróm
nehledie. A také jakož píšete, že Krajieř chce před KM“ býti a to chce zarućiti a
já také abych zaručil, a komužby on vinu dal, abych se všemi stál před JM“: když
před JM“ budu, tu což mi JM“ káže, toť chci učiniti k JM“ kázání; nebť jsem v jeho
zemi lépe usedl nežli Krajieř.“ A také Krajieř toho nemóže féci v pravdě ani vy,
bych já zlých hájiel proti KM“; než toho sem na Krajieřovi ani na vás nikdy
nemohl mieti, byť dobří, i královi i moji, pokoj mohli mieti a toliko nad zlými
bylo pomzsténo. A nemamt za to, byt vam Krajief byl dan za hauptmana, byt mé
i mé chudé lidi hubil nevinně. A píšete, Ze Krajief nizadnému dobrému nechce
překážeti; učiní-li to, tomu sem rád. A píšete, že jste moji dobří súsedé byli, neb
sé vám to dobře hodilo, a zachováte-li to, ještě sě vám bude lépe hoditi. Datum
feria III. post Oculi anno etc. XXI0.
Touze rukou nize: Dominus Ulricus de Rosis scribit Budwicensibus.
1) O tom není jiných zpráv. 2) tyto listy se nezachovaly. 3) viz výše č. 51. 4) Kra-
jířové pocházeli z Kraňska; první z jejich rodu usedl v Čechách Kunrát, který byl od r. 1380
hofmistrem královským.
