946 O rukojemstvi a rukojmich.
J. VIII.
I. CoZbykoli rukojmové za jistce pro rukojemství dáti a
vyplniti věřiteli musili: toho všeho, i s škodami na to vzešlými,
na jistei aneb na statku jeho postihati moci budau plným
právem. -
CoZbykoli rukojmé za jistce dáti musili: toho všeho i s škodami na
jistci aneb na statku jeho postíhati moci budau,
II. Však, byl-li by kdo za koho rukojmím, a pro takové
rukojemství jsa pořádně obsílán i obviněn, potom svým nedbáním
aneb před právem nestáním tu při by ztratil: tehdy jistec ne-
bude povinen, pro jeho té pře zmrhání, dílu naň přišlého na-
hraZovati.
Rukojmé obsílá-li se pro rukojemství a svjm nestáním ku právu, při
by ztratil: jistec nebude povinen dílu nań piiślóho nahrażovati.
J. IX.
Rokojmě, dokudžby věřiteli za jistce, za nějž se rukojmím
postavil, nezaplatil aneb se s ním nesmluvil, nemůže k jistci
právem přikračovati. Než dada, aneb prvé o to se s věřitelem -
umluvé, teprv bude moci k jistci hleděti.
Rukojmě, leč věřiteli zaplatí aneb se s ním smluví, nemůž k jistci
přikračovati.
J. X.
Cožkoli tuto se pokládá o rukojmích a jich povinnostech,
tolikéž se rozuměti má o těch, kteříž za jiné lidi aneb zaëkoli
jiného z víry a lásky slibují, a týmiž sliby k dosti učinční
buď rukau dáním aneb k dotázkám připovídáním a přiříkáním
svým se zavazují. Ti všichni, tolikéž jako i rukojmové svým
slibům, přiříkáním a přípovědem (vedle dobrovolného svého v to
podvolení) dosti činiti povinni budau.
Kdokoli z víry a lásky začkoli jinému slíbí, a k dostinčinění jakkoli
se zaváže: ten tomu dosti učiniti, jako i rukojmě, povinen jest.
J. XI.
Vyruéenÿ na postavení na čas jistý pod summu jistau
má od rukojmí na čas od práva uložený zase, pod propadením
té summy, postaven býti. .
(Do slova.)
