J. III— VII. 945
přiříkal a sliboval, dosti učiniti. Nebo všelijací slibové a vše-
lijaká přiříkání a připovídání, jakýmižkoli slovy aneb v jakých-
koli slovích byla by dobrovolným stran snešením zavřína a vy-
konána: tak svá upevnění a utvrzení u práva berau.
Přípovědi své, rukau dáním učiněné, i slibu za jiného dosti učiniti
J81 povinen.
II. Však tak se tomu rozuměti má, aby ti a takoví slibové,
připovídání a přiříkání nebyli aneb nebyla proti dobrým mravům,
proti poctivosti, proti právům, i také nemožní aneb nemožná.
Přípovědi a slibu, proti dobrým mravům učiněnému, nejsi povinen
dosti éiniti; ani nemoznému.
J. VI.
I Véhitel, maje za dlužníka svého jednoho aneb více ru-
kojmí, jestli žeby, strhna se rukojmí, na jistce nastupoval: z ruko-
jemství takového se vyvede, a rukojmové dále mu týmž ruko-
jemstvím povinni nebudau; neZ on sobě jistce potom hleď, poně-
vadž jistec věřiteli svému dluhem nezaplaceným zavázaný předse
zůstává.
Věřitel, maje rukojmě, strhl by se jich a na jistce nastupoval, z ruko-
jemství takového se vyvede.
II. Pakliby vedle zápisu aneb pokut k rukojmím přikra-
čoval, rukojmě jemu z rukojemství vedle veyminek a pokut
v rukojemství právi buďte.
Rukojmové jistei z rukojemstvi vedle veyminek a pokut v rukojem-
ství právi buďte.
J. VII.
I. Kdyby dvá rukojmové aneb jich více rukau společní a
a nerozdílnau v rukojemství se zavázali ; poněvadž takové ruko-
jemství déje se pro smrt některého z rukojmí; a věřitel po vyjití
času nastaupil by na takové rukojmč: bude moci každý z týchž
rukojmí dílem svým věřitele odbyti.
Bude-li věřitel na rukojmě společní a nerozdílnau rukau zavázané
nastupovati, bude moci každý z týchž rukojmí dílem svým věřitele odbyti.
IT. Však, pozůstal-li by toliko jediný živý z těch a z tako-
vých rukojmí, ten bude povinen vší summau pro pokutu ruko-
jemství ruky společné a nerozdílné.
Však pozůstal-li by toliko jediný živý z těch rukojmí, ten bude po-
vinen vší sum mau.
