G. XXI—XXIY. 209
věřitelů svých: tehdy ti a takoví, i s těmi, kteřížby takové statky
od nich k ublížení věřitelův a jiných lidských spravedlivostí
vědomě k sobě přijímali, v pokutu podvodu upadnau. A nic-
méně taková statkův odcizení průchodu svého nevezmau, ale od
práva k svému vyzdvižení přijdau a věřitelům k užitku obrácena
budau. Spravedlivé zajisté ty věci k nápravě přicházeti mají,
kteréž k oklamání lidskému se působily a konaly.
Kdoby pro oklamání věřitelův svých aneb jiných lidí statek svůj pod
obmyslem od sebe odcídil a někomu naň zápis učinil, nejsa mu nic dlužen:
ten v pokutu podvodu upadne, i s tím, kdoby od něho ten statek vědomě
na ublížení lidské spravedlnosti přijal.
G. XXIII.
Pokutau pak podvodník takovau ztrestán býti má: polovice
všeho statku jeho na opravu města toho a druhá na ty, kteřížby
o své spravedlivé dluby strojeni byli, aby připadla. On pak
za zlopověstného člověka zůstaň.
Podvodník statek a čest propadnauti mó.
DE CONDICTIONE BONORUM,
O přípovědech na statky lidské.
| G. XXIV. |
I. Přípověďd při právě městském nic jiného není, než prostý
jakýsi přístup a přikročení před právem svým ohlášením, pro
dluh aneb nějakau jinau svau spravedlnost, k statku aneb k jiné
věci pod tím právem zastižené a pozůstalé po osobě, kteráž již
z toho světa sešla aneb od práva pro jakaužkoli příčinu od-
staupila.
Přípověd jest ohlášení před právem pro dluh k statku, po osobě
umrlé aneb od práva ušlé pozůstalému.
II. Kteréžto ohlášení jakžby se vykonalo, statek všecek
ten pozůstalý jako právem se již obstavuje, aby jím od žádného -
hýbáno nebylo, do vyhledání a rozeznání spravedlnosti jednoho-
každého z přípovědníkův. Nebo tu, kdož první jest časem, první
bude právem, a jednomukaždému vlastní obmeškání bývá a jest
škodlivé.
Práva městská, 14
