200 O zvodích a o dlužnícich.
grunt takovy drázeji nad summu i dluh jeho s škodami prodán,
to ne věřiteli, ale dlužníku jeho náležeti má. Lečby jaké předešlé
závady a peníze gruntovní na témž gruntu doplatiti a od věřitele
svésti se musili: tehdy i ty věřitel předkem sobě poraziti a na
té summě před dlužníkem svým bude moci jich postihnauti.
Věřitel, jsa tak v užívání domu uveden, bude jej moci pronajíti, komu
chce, do dne a do roka. V tom času dlužník nezaplatí-li dluhu i s škodami
na to vzešlými: věřitel dům prodá, komu bude moci, beze všeho dalšího
vedení práva na ten dům. A tu své summy bude postíhati i s škodami.
Však bude-li grunt dráže prodán, to dlužníku bude náležeti, lečby jaké jiné
také závady na témž gruntu byly.
IV. Pakliby pokuta v zápisu byla taková: „Nedal-li by a ne-
zaplatil-li by dlužník věřiteli svému na jistý a určitý čas, aby se
mohl v grunt dlužníka svého dědičně uvázati“: tehdy dlužník ne-
vyplatil-li by gruntu takového, již potom dále žádní jemu folkové
k splacení gruntu takového nepůjdau, ani postačiti moci ne-
budau. A tolikéž další šacuňkové a odhadové se nedopustí pro:
pokutu, zápisem na ten grunt uvedenau.
Pakliby pokuta v zápisu byla taková: „Nezaplatil-li by dlužník na
jistý čas věřiteli syému, aby se mohl v grunt dědičně uvázati“: tehdy dluž-
níku, nevyplatil-li by gruntu, žádní folkové k splacení gruntu nepostačí, ani
šacuňkové a odhadové se nedopustí.
G. II.
Vešel-li by kdo z věřitelův v držení některého gruntu měst-
ského právem zvodu, dluhu, nápadem aneb jakýmkoli jiným
spůsobem, nemaje prvé práva městského; a za tau příčinau
chtěl by živností městských požívati: ten a takový každý věřitel,
byl-li by z království Českého aneb z zemí k němu příslušejících
obyvatel, povinen bude, za městské právo (list pořádného na
tento svět splození svého prokážíc) požádati a břemena měst-
ské podniknauti. Pakliby toho neučinil aneb učiniti nechtěl:
tehdy grunt takový městský jinému v roce porád zbéhlém, jakZby
ho v držení vešel, aby prodal. A jestliby toho nevykonal, ani
slušných příčin, proč jest toho v tom času vyříditi nemohl, před
právem by nepokázal: tehdy grunt takový od purkmistra a kon-
šelův města toho člověku hodnému prodán buď, A začby koli
byl prodán, summu tu přijmi ten, kterýž práva městského a
břemen městských podniknauti nechtěl.
Věřitel vešel-li by v držení někderého gruntu městského jakým koli
