146 O ksżaftich a posłedni vůli.
B. XIV.
Ten, kdož kšaftuje, pochybil-li by při jménu křtěném aneb
příjmím toho, komuž co odkazuje: jestliže se může patrně a
v jistotě rozuměti osoba, kteréž se odkazuje, takové odkázaní
pořádné jest. m testamentis enim plenius voluntates testantium
interpretantur.
Při kšaftu pochybí-li se jméno křtěné nebo příjmí kšaftovníka, avšak
se osoba v jistotě rozumí: odkázaní pořádné jest.
B. XV.
Kdożby, udelaje ksaft, chtólby jiný potom dělati, a neżby
jej vykonal, smrtí by v tom zachvácen byl: ten nedokonalý
kšaft v nic obrácen bude. Kšaftujícího zajisté vůle a aumysl,
když k vykonání nepřichází, ničímž jest. A tak zůstal-li by
první, a nebyl by od ksaftujiciho zkažen: tehdy, nebude-li
žádných jiných překážek, přední nezkažený za pořádný při právu
přijat bude.
Kšaft nedokonalý místa svého u práva míti nemá; protož, nebyl-li by
první od kšaftujícího zkažen, ten za pořádný přijat bude.
B. XVI.
| Přihází se často nemocným, že časem smyslem a pamětí
se pomíjejí, a zase k rozumu a ku paměti přicházejí. A protož,
jestli žeby kdy nemocný smyslem a pamětí se pominul, a potom
zase probral se z toho, a ku paměti i k rozumu přišel: tehdy
kšaft o statku svém dělati může; jediné aby kšaftovní svědkové
pamět a rozum při něm shledali; že tehdáž, když kšaft činil
aneb když jim kšaftu svého podával, rozumu a paměti dobré
požíval. A kšaft takový za pořádný u práva jmín a držán bude.
Nemocný, pomine-li se kdy s smyslem a pamětí, a potom se zase
z toho probere a ku paměti i rozumu přijde: kšaft činiti může.
IL Však svědkové ksSaftovni, vznikl-li by odpor mezi
Stranami o smysla pominutí a o paměti potracení ksaftujiciho ;
a svědkové té strany, kterážby kšaft naříkala o němotě aneb
paměti potracení, byli by při právu ukazováni: tehdy v té pří-
čině toliko svědkové, jenž kšaft ten vysvědčili, přísahau toho
doloží, že tehdáž při paměti a rozumu kšaftující byl, když
