E. VIII— XIII. 145
E. XI.
Jestli žeby komu věc odkázaná prvé k zmrhání aneb
k zkáze jaké sama od sebe (a ne za příčinau dědice od kšaftu-
jícího zřízeného, aneb toho, kdož ji za sebau měl, když odkázána
byla) přišla: tehdy tu škodu té věci ne dědic, ale ten, komuž
odkázaná jest, ponese.
Věc odkázaná přijde-li k zmrhání: ne dědice, než kšaftovníka
bude škoda.
EB. XII.
I. Bylo-li by stádo ovcí aneb kterých jiných hovad tak
auhrnkem odkázáno; a to stádo žeby potom nějakým nakažením
k zmenšení přišlo, tak žeby toliko jedno hovado z toho stáda
zůstalo: proto může se ten, komuž stádo to bylo odkázáno,
o tu jednu ovci aneb hovado pořádem práva domlauvati.
Stádo ovcí nebo jiných hovad, někomu odkázané, zhyne-li tak, že
jediné hovado z něho zůstane: bude se moci o to jedno kšaftovník do-
mlauvati podle práva.
II. A komužby pak auhrnkem stádo odkázáno bylo: což
koli potom z téhož stáda mladých ovec aneb jehňat se splodí,
to k témuž stádu odkázanému náleží. Neb stádo jest jako
jedno tělo z rozdílných hlav jednoho pokolení. Nápodobně jako
dům jest jedno tělo z mnohého kamení a dříví; a protož,
komuž se dům odkazuje, tomu také slaupové kamenní i jiní,
kteřížby po učiněném kšaftu v témž domu zděláni byli, se
odkazují.
Stádo auhrnkem odkázané, cožkoli se z něho mladých splodí, to
k témuž stádu odkázanému náleží.
E. XIII.
Jakž věci hmotné a tělesné, tak také nehmotné a netělesné
mohau se od jedněch druhým odkazovati. A protož cożkoli
náleží tomu, jenž kšaft dělá, to všeckno může se odkázati; jako
dluhové, šuldpryfové, zápisové, užívání panství. A toho všeho
dědic kšaftujícího povinen jest tomu, komuž odkázáno jest, po-
staupiti; lečby kšaftující to jinák za své živnosti proměnil,
dluhy zvyupomínal, šuldpryfy zkazil etc.
Cožkoli náleží kšaftujícímu buď hmotné a tělesné, neb nehmotné a
netělesné: odkázati může; jako dluhy, šuldpryfy, užívání panství,
Práva městská., 10
