À. XXVII—XXXI. 15
IL A povinnost také jich jest: po smrti spolu měšťan
statky sirotčí hned bez odtahův dáti zinventovati, a je popsati;
ne teprv když by statkové takoví již na větším díle, aneb snad
väickni k zmrhání, k roztrhání a k zplundrování přišli. Tak
aby potomně sirotci, přijdauce k letům a nemajíce slušného
opatření z statků rodičů svých, příčinami chudoby své na ne-
pravosti se vydávati, a potom na ně naříkati, a jako Pánu Bohu
Zalovati nemusili.
Po smrti spoluméstanü statky sivotéi lned bez odtahüv zinventovati
a popsati dáti mají.
Zvláštní také péči konšelé, a všickni jiní přísežní lidé,
kteříž jiné saudí, o to míti mají, aby práva, dobré a starobylé
pořádky, i obyčeje znali a uměli. A protož práv svých mají
povédomi a pilni bÿti a-jun se uciti, aby lidi rozsudky sprave-
dlivými mohli: i uměli podělovati. A ne tak slov práva, jako
rozumu a smyslu týchž práv šetřiti.
Leges enim scire, non est verba earum tenere, sed vim et po-
testatem. Nebo práva znáti a uměti, i jich požívati k udělení
spravedlnosti jednomukaždému, jest věc ne lidská, ale zvlaštní
dar boží. Kdoz jiné má spravovati a sauditi, má právům i po-
fádküm téhož města sám rozuméti. Spravedlivé zajisté onen
Quintus Mutius potrestal Servia Sulpitia, kdyż takto k němu
promluvil: Hanba jest tobě neuměti a neznati toho práva, kte-
rýmž jiné rozeznáváš. O tom prvé A. III. položeno.
Koušelé a všickni přísežní, kteříž jiné saudí, práva dobrá a staro-
bylé pořádky i obyčeje znáti, jim se učiti. a je uměti mají; neb hanba jest
neuméti a nezuati toho práva, kterymz jiié rozeznáváš.
A. XXXI.
Konšelé nemají žádného, bez vyslyšení pořádného a volného,
odsuzovati, ani po zprávě jedné strany postupovati (by pak táž
osoba byla jakéhožkoli důstojenství, povahy i povolání): ale
vždycky druhé straně ucha druhého povinni jsau zanechati. Jakož
o tom B. XCL A při vykonávání saudu nemají kvapiti.
Konselé Lez poräduého a volného vyslyšení, na zprávu číž pak koli,
žádného odsuzovati nemají, aui pii vykonávání saudu kvapiti.
