D. XLV—XLVIII. 133
D. XLVI.
. L V tom pak jest rozdíl tento. Jestliže se kdo chce
dožádati na právu, to jest, na purkmistru, aby k němu byli
„dva z přísežných konšelův anebo z jiných přísežných vysláni,
kteřížby při jeho kšaftu a zřízení za svědky byli: tehdy to také
stálé býti může a má.
I. Pakliby toho pro nenadálau potřebu aneb pro krátkost
„času kšaftující dojíti nemohl: tehdy může se dožádati sám dvau
aneb tří, aneb koliko koli chce, sausedův aneb obyvatelův pod
. tím próvem osedlych aneb takć neosedlych, kdeźby koli ksaftu-
© jící nemocí byl postižen, jediné toliko zachovalých a hodno-
věrných, buďto přísežných, aneb nepřísežných, aby při jeho
kšaftovním zřízení byli; to také stálé a za pořádné u práva bude.
Kdo chce kšaft činiti; může práva žádati, aby k němu dvě osoby
přísežné vyslány byly na kšaft; anebo skrze posla osob dvau zachova-
lfeh a hodnovémnych, by: piíseZné nebyly » se dožádati, aby při jeho
kšaftu byly.
D. XLVII.
Kšaft zajisté může jedenkaždý člověk udělati, a na kte-
rémZkoli byl by aneb chtěl by místě. Kteřížto svědkové mají
obzvláštně k tomu (jakž veyš dotčeno) skrze osobu aneb osoby
od nemocného k nim vyslanau aneb vyslané prošeni býti, aby
: při takovém kšaftu byli.
Kšaft na každém místě dělán býti může před svědky dožádanými.
D. XLVIII.
I. Než svědkové, kdyby náhodau aneb za jinau příčinau
"k nemocnému - přišli: tehdy jich svědectví tak příjemné býti
nemůže; Leč by ti, kterýchžby kšaftující ze jména žádal, k tomu
přispěti nemohli, a tito k tomu náhodau přišli, toho všeho po-
vědomi byli, tak žeby pro rychlost smrti nemocný a kšaftující
dočekati jich nemohl: tehdy ti, kteříž k tomu náhodau se při-
trefili a vůli poslední kšaftujícího sobě poručenau měli, v té
tak nuzné potřebě, kšaftu takového aneb vůle poslední svědkové
býti mohau.
| II. Však ti a takovi svédkové náhodau případní budau
povinni, na to závazek učiniti a potomně, což v pravdě od nes
