106 O zasnaubení, vénu a smluvásh svadebnich.
C. XLVII.
Než kterážby žena cizoložstva aneb smilstva se dopustila,
o bezhrdlí manžela svého auklady činila, jeho otráviti usilovala,
s kauzly a s čárami zacházela, aneb v jiném k tomu po--
dobném nešlechetném skutku postižena byla, a toby na ni shle-
dáno a provedeno bylo: ta netoliko tfetinu a manželské opatrení
potratí, ale i na hrdle ztrestána býti má.
Žena cizoložná, smilná, o bezhrdlí manžela svého auklady činící,
čarodějná a kauzedlná, ta netoliko třetinu potratí, ale na hrdle má ztre-
stána býti.
O. XLVIII.
Muž ženu svau v svém vlastním statku s ditkami syymi
kšaftem aneb zápisem může spoléiti a srovnati: a kteráZby
tak dílem rovným od manžela svého opatřena byla, na třetinu
aneb veyše statku manžela svého potahovati se nemůže.
Žena, s dětmi v statku manžela svého spolčená a srovnaná, na tře-
tinu se potahovati nemůže.
C. XLIX.
1. Manželka, kterážby smluvami svadebními, životním vě-
nem, to jest, takovým od manžela svého obvěněním, a jakž od
starodávna jmenováno bylo, věčným věnem z statku jeho opa-
tření přijala, a to by zápisem ji utvrzeno bylo: na tom povinna
bude přestati, a více statku manžela svého užiti moci nebude.
Však takového obvěnění přede všemi věřiteli a před těmi,
kteříž právo k statku manžela jejího míti by chtěli, požive.
Žena, věčným věnem z statku manžela svého zápisem opatřená, na
více statku po muži zůstalého potahovati se nemůže. Však takového ob-
věnění přede všemi věřiteli požive.
IL V jiných všech manželek a dětí opatřeních věřitelé
vždyckny bývají první a přední dědicové.
(Do slova.)
C. L.
L Měštěnín, maje dítky s jednau i s druhau manżelkau,
a pojímaje třetí ženu, povinen bude, spravedlivymi z statku
svého díly své dítky s prvními manželkami splozené opatfiti.
Neučinil-li by toho, a statku svého tak by nepořídil: tehdy po
