O zasnaubeni, věnu a smłuvdch svadebnich.
100
DE SPONSALIIS, DE DOTE,
de donatione propter nuptias, quae antipherna voca-
tur, de instruments vel conventionibus dotalibus, de
donationibus inter conjuges, quae reciprocae vel re-
possunt, de donationibus mortis
causa, etc.
muneratoriae dici
O zasnaubení k manželství,
o vénu, o obvénéni, © smluvách svadebních a o zá-
pisích, jimiž manželé společná vzdání statkův sobě
činí k živému obdržení, o zápisích pro smrt, a o roz-
ličném jedněch druhým dání statkův.
C. XXXIIL
I. Poněvadž bez manželství věno žádné není, a věc jest
obyčejná, že při sňatku manželském bývá jednání o opatření
budaucím jednékaždé manželky: protož, aby tomu lépeji mohlo
vyrozumíno býti, toto předkem znáti sluší,
II. że manżelstvo nic jiného není, než toliko pořádné
spojení osoby mužské s osobau ženskau, nerozdílné jich spolu
s sebau životem obcování obsahující.
Manželstvo jest pořádné spojení osoby mužské s osobau ženskau, ob-
spolu s sebau životem obcování.
sahující nerozdílné jich
III. A právu i jednékaždé obci náleží o to přední péči
míti, aby nad pořádným manželstvem ruka držána byla; proto,
neb manželstva pořádná jsau studnice, jimiž se všecken svět
naplňuje. A z manželstva pořádného, božským požehnáním,
lidé k spravování obecného dobrého i také k posluhování
v církvi svaté pocházejí. `
Nad pořádným manželstvem ruka držána býti má; nebo z něho všecko
dobré pochází.
Q. XXXIV.
I. Manzelstva pak mají býti svobodná mezi všemi lidmi,
beze všeho přinucení.
Manželstva mají býti svobodná beze všech přinucení,
