299

C. XXVIII— XXXII. 99

nebyly-li by však takové smlauvy sepsané, aneb knihami měst- skými stvrzené.

III. Také když se paměti dávají jakýchž pak koli smluv aneb porovnání lidských: tehdy, na čem by se větší počet týchž smlauvcův obojí strany snesl, to od práva přijato býti má, a odporem jedné osoby aneb dvau (žeby se v tom nepamatovala aneb nepamatovaly) smlauvy a porovnání lidská k zrušení při- cházeti nemají.

Paměti kde se snášejí o porovnání lidských: tehdy, na čem se větší počet smlauvcův z obojí strany snese, to od práva přijato býti má.

| C. XXXI.

I. Strany kdyžby se k smlauvě oč pak koli podávaly, krom. některých jistých aučinkův, o kteréž práva smlauvati se zbra- ňují: mó jim toho jednokażdć právo pfíti. Neb nic prospés- nějšího není obcem, než aby mezi lidmi vzniklé nesnáze od lidí rozumných prostředkem smluv k přetrhování přicházely.

Smlauvy stranám odpíráno býti nemá, krom někderých jistých aučin- kův, o kteréž práva smlauvati se zbraňují.

II. A kdožby s kým a oč koli smlauvu měl: té jeden druhému a žádný jiný také jemu zdvihati nemá, pod pokutau jinde o tom vyměřenau. |

Smlauva od žádného zdvíhati se nemá.

C. XXXII.

Nez na kohožby vyznáno bylo od kterého zločince, coby se obecného zemského neřádu a zjevného všech království tohoto obyvatelův zlého dotýkalo: ten žádný takový nařčený a psanec nemá a nemůže žádné tejné smlauvy činiti. Nebo takový každý na schválení před tím právem, k němuž přísluší, povinen bude z toho se vyvesti a nevinu svau ukázati.

O neřády obecné, zemské a zjevné zlé skutky, žádné smlauvy tejné činěny býti nemají.

T*