98 O smluvách, smlauveich a ubrmanich.
samému sobě to přičísti má, že jest k tomu svolil, na ubrmanu
mocně přestal, aneb v moc to smlauvcüm dal.
CoZkoli smlauvce nebo smlauvcové, na nichžby strany mocně pře-
staly, buď austní neb psanau veypovédí najdou: na tom též strany přestati
povinny jsau. A již odtud se nikam odvolávati nemohau.
C. XXVIII.
I. Smlauvcové a mocní ubrmané žádných zbytečných od-
kladův stranám činiti nemají.
(Do slova.) |
IL À nechtéla-li by strana tomu, což skrze smlauvce vy-
povědíno jest, za dosti straně učiniti: právo, kdyZby veypovéd
aneb smlauva provedena byla, povinno bude, druhau stranu
k tomu přidržeti a na ní toho dopomoci, tak jakoby pořádem
práva a saudem taková věc mezi nimi vyřízena byla. Ne
v menší zajisté vážnosti a podstatě mají jmíny a držány býti
smlauvy, aneb kdyžby nesnáze lidské prostředkováním přátelským
k přetržení přišly, nežli jakoby ty a takové nesnáze pořádnými
saudy k svému vykonání přivedeny byly.
Smlauvy jsau tak mocné jako rozsudek, a právo k execuit jich do-
pomáhati má.
C. XXIX.
omlauveové, ktefíz lidi smlauvají, nemají od jiných obsíláni
býti, aby to svědčili,. oč lidi smlauvají. Než žádají-li strany,
mají bez přísahy stranám svědčiti a seznati, jestli žeby mezi
stranami - smlauva taková sepsaná nebyla. Než přes smlauvu
Sepsanau, Zádny smlauvce svědčiti nemá.
Smlauvcové povinni nejsau svědčiti, oč lidi smlauvali; než není-li
smlauvy sepsané, na žádost stran mají to seznati bez přísahy.
C. XXX.
I. Jestli žeby někteří z počtu smlauvcüv zemřeli, tehdy
kteřížby Zivi je$té pozüstali, budau moci rovně tak paměť svau
snésti, jakoby všickni ještě živi byli.
Z smlauveüv umfe-li kdery, tehdy Zivi pozüstalt pamět snésti moliau
a seznání učiniti, jako by všickni ještě živi byli:
IL A tolikéZ se rozuméti má i o smluvách svadebnich,
