G. XXIV— XXVII. 97
DE TRANSACTIONIBUS,
item de receptis arbitris.
0 smluvách, smlauvcích, ubrmaních
a jiných prostřednících, kteříž lidi o jakéž pak koli
věci smlauvají.
C. XXVI.
Smlauva jest dvau anebo více osob o jistau nékterau
věc, o niž vznikl odpor, spokojení, a dobrovolné stran k ta-
kovémuž spokojení dovolení.
Smlauva jest spokojení osob o to, oč mezi nimi na odporu bylo.
C, XXVII.
I. Strany o kteréhoZby se koli ubrmana, aneb smlauvci, aneb
prostředníka, buď jednoho aneb jich více, snesly, a na něm
všeho by mocně přestaly: cožby koli ten aneb ti mezi nimi za
spravedlivé uznali a vypověděli buď psanau aneb austní vey-
povědí, na tom strany povinny budau přestati, a vtom ve všem
vedle té veypovědi k sobě se chovati; a již od takové smlauvy
aneb ubrmanské veypovědi žádné další odvolání jíti nemá,
proto, že jest se na dobrovolné stran snešení stala. Dobrovolná
zajisté stran snešení a všelijaká svolení, jakž při smlu-
vách, tak i při všech jiných věcech a lidských jednáních
práva lomí.
II. A protož poněvadžby smlauvcův, ubrmanův a jiných
prostředkův taková moc a vážnost byla: strany hledte sobě osoby
hodné, rozumné a upřímné k tomu voliti. Neb zdálo-liby se
potom komu, žeby mu se v čem od ubrmanův a smlauvcův
ublížilo: ne jinému, než jedenkaždý sám sobě vinu dávej, proto,
že jest takového ancb takové smlauvce sobě zvolil. Start enim
sententiæ debet arbitri, quam de re dixerit, sive equa sie iniqua
sit. Fi sibi impulet, qui comprobavit. Musí zajisté jedenkaždý
veypovéd ubrmanskau podniknauti a jí za dosti učiniti, buď
žeby ta spravedlivá, aneb nespravedlivá byla, a ne jinému než
1
Prava městská.
