84. O nálezich.
může, poněvadž rozličnosti příhod lidských ani rozumy lidskými
ani právy obmeziti se nemohau.
Rozličnosti příhod lidských ani rozumy lidskými ani právy obmeziti
se nemohau.
B. LXXXIX.
Pii rozsudcích šetřiti se má také obyčeje dobrého, chvali-
tebného, a kterýžby proti spravedlnosti a právům nebyl. Nebo
obyčej a starobylá zvyklost jest právo, kteréhož saudcové s pil-
ností tak jako psaného práva šetřiti mají; proto, že chvalitebný
obyčej jest výborný práv vykladač. A jako silnice, kteráž jest
nejutřelejší, bývá nejbezpečnější: tak i to právo, kteréž dávním
a starobylým užíváním k svému potvrzení přišlo, má ovšem
zachováváno býti, a požívati ho jest věc bezpečná.
Právo, dávním a starobylým užíváním k svému potvrzení přišlé, má
ovšem zachováno býti, a požívati ho jest věc bezpečná.
B. LC.
I. Dokavádžby rozsudek vynešen a stranám přečten nebyl,
by pak byl i uvážen: tehdy v tajnosti ode všech přísežných
i také jich písařův buď zachován; a to pod ztracením hrdla.
Nebo kdožby tajnosti raddy a přímluvy osob, kteréž se v taj-
nosti při rozvažování spravedlivostí lidských dějí, pronášel aneb
návěští stranám dával, a tím osoby u lidí oškliviti chtěl, a na
něj by to dostatečně shledáno bylo: hrdlo ztratí, proto, že jest
přisáhl, netoliko lidem spravedlivě činiti, ale také tajnost raddy
zachovati. Jakož o tom A. VIII. |
Rozsudek, dokavád nebude stranám přečten, v tejnosti zůstati má, též
i přímluvy při uvažování činěné, a to pod ztracením hrdla.
II. A na čem by se větší počet piiseżnych snesl, rozkażf pisaki
svému, aneb z počtu svého osobě jedné anebo dvěma, to sepsati.
A dadauce potom několikráte sobě to přečísti, když seznají, ano
potřebí není co více přidati ani co ujíti: strany obojí, totiž pů-
voda i obeslaného před sebe povolají, a tu pře vedení nejprvé,
potom pak i rozsudek před nimi aneb plnomocníky jejich pře-
čísti rozkáží. Však při vynášení ortelův není potřebí svědkův,
ani co toho, což bylo od stran prokazováno, čísti.
Na čem se větší počet přísežních snese, to svůj průchod míti má.
