B. LXXXIII—LXXXY. 79
svau vrchností taková svědomí pořádně také dávati povinni
budau.
IH. A dotklo-li by se kterého kněze, kterýžby byl stavu
panského aneb rytířského, anebo žeby pečetí podle pořádného
obderování aneb předkův svých požíval: tehdy ten bude moci
listem pod pečetí svau, vezma to na přísahu kněžství svého,
svědomí vydati.
VI. Než kdež se v které při stranám cti, hrdla, gruntův aneb
dědictví dotýče: takoví kněží a lidé duchovní, též i žákovstvo,
aby knihami aneb registry toho práva, před nimiž jest saud,
svědomí vydávati povinni byli, aneb učiníce na to zvláštní podle
práva přísahy, svá taková svědomí ku potřebám lidským pod'
pečetí vrchností svých vydávali.
Kněz a osoba duchovní dáti má svědomí před svau vrchností. Pakliby
byl osoba stavu panského neb rytířského aneb pečetí pořádné požíval: tehdy
listovní dáti může, kdeby se cti, hrdla a gruntův nedotýkalo.
DE IMPUGNATIONE TESTIUM.
Jaký pořádek má se zachovati při naříkání svědkův.
B. DXXXV.
I. Kdožby kterého svědka aneb svědky při právě někomu
naříkati chtěl, ten a takový při tom pořádek tento zachovati
povinen bude. Kdyžby svědomí svědkův před saudem čtena a
vyhlášena byla: tehdy ten, kdožby svědomí aneb svědka někte-
rého nařknauti chtěl, má a povinen bude, hned při publikování
takového svědomí v tom se ohlásiti; a v čem by, aneb proč, a
z kterých příčin aneb příčiny svědomí aneb svědka kterého na-
řknouti chtěl, patrně v slovích zřetedlných to učiniti má. Ku pří-
kladu takto: „Že tohoto svědka (jménem pravým ho jmenujíc)
naříkám a pravím, že za svědka při právu proti mně přijat
býti nemá, z příčiny té, že člověk zlopověstný jest, lotr, zloděj,
psanec a cti nemá, učinil něco proti cti a své poctivosti etc.
aneb že svědomí křivé, falešné, z auplatku a z návodu proti
mně v této pri vydal ete.“
Takto má se svědek naříkati hned při publikování svědomí: „Na-
říkám a pravím, že tento svědek N, za svědka proti mně přijat býti nemá,
