B. LXXN—LXXXII. TT
B. LXXXI.
I. Stará radda, aneb osoby z počtu předešlých konšelův,
kdyžby strany aneb strana jedna paměti aneb jakého seznání
jich k svým spravedlnostem potřebovala, nejsau povinní žádným
svědomím.
II. Než jestliže to, což se na nich žádá, od písaře pomi-
nuto jest a k poznamenání nepřišlo, nedálo-li by se to v tejnosti
raddy, ale zjevně a vůbec před stranami: tehdy ti, kteříž pře-
dešle na raddě seděli, pamět svau společně snesauce, mají o tom
zprávu buď stranám aneb straně sepsanau dáti.
III. A dadauce ji, mají zase (ač jsau-li kteří z počtu nové
raddy) na svá místa dosednouti a jiným spolukonšelům té pře
pomáhati rozeznávati, a na ni ortel vyříci. A též zachováno
bud, kdyZby strana aneb strany jedné toliko aneb dyau osob
z počtu rádního paměti se dokládaly, a jí užiti žádaly.
Stará radda nebo osoby z ní svědomí o tom, co se v raddě před
stranami dálo, dávati povinna není. Než paměť svau společně snesauce,
mají o tom zprávu buď stranám aneb straně sepsanau dáti, a nicméně při
uvažování té pře býti mohau.
IV. Než kdožby z konšelův k svědomí podle práva po-
tažen byl a je vydal, ten již na tom saudu (to jest, při uvažo-
vání té pře) seděti nemá.
Ale kdožby z konšelův svědomí podle práva vydal, při uvažování té
pře seděti nemá.
B. LXXXII.
I. Kdožby svědomí k saudu městskému potřeboval osoby
z stavu panského aneb rytířského, aneb jich lidí obecních,
robotných, sedlských: má svědomí takového na nich časně listem
pod pečetí města toho, kdež činiti o svau spravedlnost má,
aby mu svědomí dali, aneb člověka aneb lidi své k svědomí posta-
vili, požádati. Tehdy každý ten z stavu panského aneb rytířského
má a povinen bude, jemu listem pod pečetí svau svědomí dáti,
aneb lidi své k tomu, aby svědčili, připraviti.
II. Pakliby toho neučinil aneb neučinily: osoby z stavu
panského aneb rytířského podruhé listem od toho práva napo-
menuty byti maji. A neucinily-li by toho po témž druhém napo-
menutí: v pokutu summy, kterauZ sobé v listu podle povahy
