B. LXXIV—LXXIX. 75
lečby v tom od práva opatřen byl, jestli žeby se předešlé svě-
domí jeho našlo a více aneb méně, nežli poslední, v sobě obsa-
hovalo, aneb v čemkoli se proměnilo a s předešlým potraceným
ve všem se nesrovnalo, že to nemá k žádnému ublížení ani
škodě jeho býti.
Svědomí tvé první přijde-li k zmaření, jiného nevydávej, leč od práva
v tom budeš opatřen, že to nemá tobě k žádné škodě býti, jestli žeby se
předešlé svědomí našlo a s tímto posledním nesrovnalo.
II. Než jestliby po daném svědomí někomu pře k zdvižení
přišla a strana aneb strany toho by žádaly: tehdy svědomí taková
při právě, jako i všeckna jiná, mají pilně chována býti; a svěd-
kové k nové při mohau své paměti na předešlá svá svědomí,
uciníce závazek, vztábnauti.
Svědomí po zdvižené při mají pilně chována býti.
B. LXXVIII.
Svédky kdoZby mimo pfi na ublíZení poctivosti strany sobé
odporné vedl, an by na ten čas žádná o to rozepře nebyla: ten
a takový vedle spravedlivého přísežných uvážení trestán bud,
a to nebo vézením, aneb pokutau penéZitau; proto, neb žádnému
nenáleží, mimo při na potupu a na lehkost jiného svědomí
vésti, aneb co takového ven ze pře ukazovati.
Svédky kdoby vedl mimo při na lehkost strany, bude trestán bud
vězením neb pokutau penézitau.
B. LXXIX.
Registra, v statku z světa sešlého nalezená, nemají-li k sobě
svědka pořádného, za dostatečný průvod býti nemohau. Rovné
jako dluh v kšaftu od kšaftujícího položený, jestliže jiného dů-
vodu k němu není, za dostatečný u práva se nepokládá. Rationes
enim. defuncti, que in bonis ejus inveniuntur, ad probationem
sibi debite quantitatis solas sufficere mon posse, sepe rescriptum
est. Kjusdem juris est, si in ultima voluntate defunctus certam
pecunie quantitatem aut etiam res certas sibi deberi signi-
ficavitt.
Registra, v statku z svéta sešlého nalezená, bez svědka pořádného za
dostatečný průvod býti nemohau; rovně jako dluh, v kšaftu položený, za jistý
a konečný se nepokládá.
