74 O svědcich a svědomích.
tebně živ byl, bližší jest k obhajování svého života, zdraví, své
poctivosti a tolikéž i statku svého, nežli aby v tom od žalob-
níka přemožen býti měl.
Svědkové stran potkají-lí se v rovnosti: tehdy obžalovaný dobře za-
chovalý bližší bude k dotyrzení přísahau svého odvodu aneb očištění své
neviny, nežli původ.
B. LXXIV.
Podvolil-li by se původ, svau žalobu tolika a tolika svědky
aneb osobami, ze jména je jmenuje, provesti, a tolikéž obžalo-
vaný svau nevinu odvesti, a tohoby podle svého podvolení který
z nich neučinil: tehdy ten svau při tratí. Dobrovolné zajisté
jednohokaždého podvolení všeckna práva lomí.
Svědky kolika se uvolíš žalobu provesti, anebo odvesti, tolika proveď
anebo odveď; jinak při svau ztratíš.
B. LXXV.
I. Svědek, kterýžby falešné svědectví vydal, aneb proti
prvnímu svému svědomí jiného něco odporného svědčil, v po-
kutu hrdla ztracení upadá, a jazyk teylem jemu vytažen buď.
II. Než jestli žeby prvé, nežliby k vyhlášení svědomí jeho
přišlo, v čem se více mimo to, což dal, upamatoval, a k svému
předešlému svědomí, učině přísahu, co přidati chtěl: to bude
moci učiniti, však s tím doložením: „Což jsem prvé svědčil, toho
při tom zanechávám. Než toto a toto ještě k tomu přidávám
aneb dokládám.“
Svědek falešný, i ten, kterýžby nětco jiného odporného proti prvnímu
svědomí svému svědčil, hrdlo ztratí.
B. LXXVI.
Rečník tomu, s kýmž na roku stával, od něho při vedl, ani
žádný jiný, kterýžby s kým na roku stával při saudu, v kteréž-
koli při, a při kterémZkoli saudu, tomu a té strané svédéiti
nemá; však požene-li a obešle-li jej druhá strana, té svédciti
povinen bude.
Kdo s kým na roku při saudu stával, ani řečník od koho při vedl,
tomu svědčiti nemá.
B. LXXVII.
I. Dal-li by někdo někomu svědomí a takové by svědomí
k ztrátě aneb k zmrhání přišlo: není povinen druhého dáti,
