79 . O svčdcích a svědomich.
B. LXVIII.
I. Svědkové, toliko slyšenau věc vypravujíce, nemohau tak
dostateční býti, jako ti, kteřížby očima svýma to, o čemž se-
znávají, spatřili. Jest staré přísloví: Pluris est unus oculatus
testis, quam. awriti decem. Jistší jest jeden svědek očitý, nežli
deset ušatých, to jest, jistší jest ten, kterýž na nětco očitě
hleděl, nežli těch deset, kteříž toliko o tom slyšeli a po zprávě
lidské nětco k sobě přijali.
Jeden svědek očitý jest jistší, než ušatých deset.
IL Také fidem oculatam Justinianus nazývá, když očima
některá věc se spatřuje. Testes emim de sua, mon de aliena
scientia deponere debet. Bvědek zajisté o své vlastní, a ne o
cizí vědomosti seznávati má. A jest právní regula: Testémontum,
quod ex aliena rélatione pendet, mon walere, etiamsi fama cum
eadem, relatione concurrat. Svédomi, kterézby z zpravy cizi po-
cházelo, není dostatečné, by pak i pověst obecní s tau zprávau
se srovnávala.
B. LXIX.
To za průvod podle práva postačiti nemůže, jestli žeby
svědek pravil, že věří, aneb že tak se domeyšlí, žeby to tak
bylo, aneb tak se státi mělo, což se na něm k vysvědčení žádalo.
Opinari enim, est dubitare. Domeyśleti a domnivati se jest po-
chybovati. A žádný z pauhého samého domnění odsuzován býti
nemá. A summau: Testimonium auditus mihl valet, nist in
causa matrimonii et rebus antiquitate comprobandis ; sed. tamen
presumptionem. inducit. Svédomi, vztahujici se na véc slyšenau,
nic nenese, než ve při o manželstvu a v věcech, ježtoby starostí
aneb dlauhostí času měly provozovány býti; avšak to a takové
svědomí potah uvozuje.
Svédek, pravi-li, ze vérí aueb za to má a se domeyšlí, ku právu za
průvod postáčiti nemůže.
| B. LXX.
Byl-li by kdy svědek od přísežných z hodných a slušných
příčin (jakž to má býti, a přísežní v velikých a zvláště v hlavních
a útrpných přech, mohau to pro gruntovnější spravedlností
lidských vyrozumění a vyhledání učiniti) dotázán, proč jest
takto aneb jinák v svědomí svém vyznával, toto aneb ono do-
