70 0 svédcich « svédomich.
B. LXII.
Žádný sám proti sobě svědomí dávati povinen není.
A jakož sám sebau žádný práv býti nemůže: tak také sám sobě,
ani proti sobě svědčiti nemá.
Svědčiti sám sobě, ani proti sobě žádný nemůže.
B. LXIII.
Při svědcích potřebí jest saudcüm i toho Setfiti: jest-li ten,
kterýž proti někomu svědomí dává, a někomu k jeho užitku
vydává, přítel aneb úhlavní nepřítel. Neb i v tom i v jiném
při rozvažování spravedlností lidských, rozšafnosti veliké saud-
cové požívati mají.
Právo má šetřiti svědka, jestli přítel čili auhlavní nepřítel proti
komu svědčí.
B. LXIV.
Otázka tuto mohla by učiněna býti: Člověk let přirozených
nemaje, to jest impubes, může-li o těch věcech, kteréž viděl a
jich povědom byl, za času toho vletech byv nedospělých, kdyžby
již pubes byl, totiž léta přirozená měl, svědčiti, čili nic? I od-
povód jest, że miże, podle onć próvni regule: Quod prohibitum
non est, videtur esse concessum; nam expressa mocent, mom
ewpressa nom mocent. Čehož zbránčno není, zdá se, že se toho
propůjčuje; nebo vysvětlené a zhájené právem věci škodí, ale
nevysvětlené neškodí. Také k důvodům cesta zavřína býti nemá.
A protož, přijda k letům, o tom, což se v dětinství jeho dálo,
svědčiti může. Nebo i dítě malé při vyměřování mezí, mez-
níkův kladení a jiných věcí k těm podobných, na dlauhau a
jako na věčnau pamět se vztahujících, vykonávaní se mrská:
aby to v svau détinskau pamét sloze a prijda k letim, o tom
potom v svém věku došlém, kdyžby toho potřeba nastala, gruntov-
nější a pořádnější zprávu a vysvědčení učiniti mohlo.
Člověk letitý může svědčiti o tom, čeho v věku nezletilém povědom
jest. Neb průvodům cesta zavřína býti nemá. A co se právy nezbraňuje,
vidí se, že se dopauští.
B. LXV.
JednakaZdá pře a spravedlnost lidská, když se dvěma
svědky hodnýma a (lidmi dobře zachovalými provede, má při
právě své místo miti, Regulare est, quod in qualibet causa
