Q. XXXVI. R. I—V. 369
a k zahanbení druhého pošlá, pokuty nářku aneb hanění v sobě
nenesau, ale za kumšťt a za žert při právě počtena budau.
Sice slova, z kunštu a z žertu provedená, a ne zlým aumyslem pošlá,
pokuty v sobě nenesau. i
R. III.
Pakliby ten, s nímZby Zertováno bylo, promluvil k tomu,
že takového kumštu aneb žertování snášeti nechce, a on předce
v tom by trval: již povinnost nářku aneb hanění na sebe tím
spůsobem vztähne.
Kdoby oznámil, že takového kunštu a žertování snášeti nechce, a
druhý by předce v tom trval: již povinnost nářku neb hanění na sebe by
vztáhl.
Rh. IV.
Ze pak při právě městském dosti skrovné pokuty .pro
zhanění nařízeny byly: nevážní a lehkomyslní lidé v svobodu,
ano i v obyčej to sobě vzali, aby dobrým a pokojným lidem
slovy svými ubližovali, je doteykali, i také haněli. A přísloví
staré jest, že z mravův aneb z obyčejův lidských zlých a škodli-
vých dobrá práva počátek svůj vzala. TakZ tehdy pro pretrZeni
mezi lidmi nesnázi, a aby dobří pokoje v jednékaždé obci užiti
mohli, toto se z strany hanéni za právo ustanovuje.
Pro skrovnau pokutu pro hanění předešle nařízenau nevážní a lehko-
myslní lidé v obyčej sobě vzali, aby dobré a pokojné lidé dotýkali a hanéli,
h. V.
I. Kdożby od koho zhaněn aneb jakýmižkoli jinými slovy
potupnými i nenáležitými na poctivosti své dotčen byl: ten, obe-
šlíc toho, od něhožby tak zhaněn byl, před právo, může ho
z těch a takových slov hánlivých, potupných aneb nevážných
(ze jména je v Zalobé své vyslové) viniti. A jestliže původ to
na obZalovaného podle práva provede, Ze jest ta slova k nému
aneb o něm bez hodné a slušné příčiny mluvil; a obžalovaný
aneb obeslaný toho by podle práva neodvedl, že jest ta slova
slušně a náležitě o něm mluviti, jej haněti i také dotýkati ho
mohl: tehdy ten původ na poctivosti své od práva bude opatřen,
a obžalovaný, kohožby tak nedůvodně haněl a dotýkal, a hanění
takového na něho pravého neučinil, tomu nad škody útratní a
Práva městské. 94
